Dnešní neděle bývá (podle evangelijního oddílu, který se četl z J 10) nazývána také nedělí Dobrého pastýře. Ve verších, které dnešnímu oddílu předcházejí tak Pán Ježíš sám sebe označuje – dokonce dvakrát – a také z dnešního oddílu jsme slyšeli o jeho „ovcích“, které nikdo nevyrve ani z jeho vlastní ruky, ani z ruky jeho Otce.
Obraz pastýře, který Písmo na mnoha místech užívá o Bohu nebo o jeho služebnících, patří k nejsilnějším a nejvíce oslovujícím přirovnáním – cítíme z něj starost o svěřené stvoření, důvěru a bezpečí. To přímo čiší z nejznámějšího žalmu 23, kde je Hospodin přirovnáván k pastýřovi – před našima očima se střídají obrazy zelených pastvin, tichých zákoutí u vod i bezpečné opory při cestě „údolím stínu smrti“.
Podobný obraz nám nabídlo i [druhé] čtení ze Zjevení Janova (Zj 7:9-17). Nespočetné stádo lidí prošlých velkým soužením bude pást Beránek a povede je k pramenům vod života.
Zvláštní obraz – Beránek pastýřem... v běžném světě nám to zní trochu jako „kozel zahradníkem“. Ale ve světě, kde Bůh zahabuje moudré a všechny zachraňuje bláznovskou zvěstí, je možné vše.
Pán o sobě mluví jako o dobrém pastýři. Ne každý pastýř je dobrý. Písmo zná i zlé pastýře, takové, kteří pasou sami sebe, v krizi od ovcí utíkají nebo je dokonce rozhánějí a hubí. Ale „dobrý pastýř“ v Ježíšově podání hledá jednu ztracenou ovci ze sta a za ovce pokládá svůj život. Dobrý pastýř je tak trochu blázen, v běžném životě bychom někoho takového nesnadno hledali.
Oproti romantickým představám byl život pastýřů dost tvrdý a nevděčný. Také evangelijní text má dost daleko k pastýřské idylce. Zkusme si to představit – dobrý Pastýř Ježíš není „na pastvách zelených“, ale uprostřed svátečního velkoměstského mumraje v Jeruzalémě. Je zima – v subtropech sice pravděpodobně nesněží, zato však prší – a tak se lidé a s nimi i Ježíš schovávají pod střechou kolonády postavené kolem chrámu. A jak tam Ježíš s ostatními korzuje, obklopí ho najednou skupina protivníků a zkouší ho zmáčknout: „tak jak to s tebou je? Pořád nás jen provokuješ a vodíš za nos. Jsi tedy Mesiáš, nebo ne?“
Ta otázka Židů „co jsi zač?“ je vlastně ústřední otázkou Janova evangelia. Kdo je Ježíš? Co je zač? A všecha Ježíšova „já jsem...“ včetně dobrého Pastýře jsou odpovědí na tuto otázku: „Jsi Mesiáš, Kristus?“
Na první pohled to vypadá, jakoby Ježíšovy odpovědi byly jen nějaké úhybné manévry – žádné „ano, ano, ne, ne“, které žádá od svých učedníků, žádné stručně a jasně, hutně a chutně. A ještě k tomu svojí odpovědí-neodpovědí zase všechny naštval do té míry, že znovu málem létaly kameny.
Ježíš ale jinou odpověď dát nemůže. Mesiášská očekávání spojená s představou vzpoury proti Římanům a válčení ve jménu Hospodina – k tomu nemůže říci „ano“, i když nárok na tento titul mu bezpochyby právem náleží. „Jsem li Mesiáš, na to musíte přijít sami. Ale přijdete na to jen tehdy, když se vzdáte sami sebe a přidáte se ke mně.“
Obrazem (dobrého) pastýře a ovcí zde vlastně Ježíš říká, že tajemství jeho mesiášství, tajemství jeho vztahu k Bohu odhalí jen ten, kdo k němu sám naváže vztah důvěry a svěří péči o svůj život do jeho rukou. V tomto vztahu pak „ovce znají jeho a on zná je“. Slovo „znát“ ovšem v Bibli neznamená jenom o něčem vědět (jako když řekneme „známý“ o člověku, kterého jsme kdysi někde viděli), ale znamená to mít k něčemu důvěrný, intimní vztah (v Bibli se používá často pro opis milostných vztahů, viz naše „známost“). Tedy pokud Ježíš říká že on a jeho ovce se vzájemně znají, znamená to tento vztah důvěry a lásky.
Dobrý pastýř Ježíš (a v Ježíšovi Bůh, neboť on a Otec jsou „jedno“) do tohoto vztahu investuje velmi mnoho – za své ovce pokládá život. Ve svých ovcích vidí nejcennější dar, který mu Otec mohl dát – a to platí i naopak: pro nás lidi je vtělený Syn Boží Ježíš Kristus tím nejcennějším darem , který jsme mohli dostat.
Církev nám zařazením evangelia o dobrém pastýři do velikonočního období chce naznačit, jak to s tím Ježíšovým pastýřstvím a mesiášstvím vlastně je. Člověk neporozumí tomu, že Ježíš je Kristus, neporozumí jeho královským nárokům na člověka, pokud v něm neuvidí dobrého Pastýře, který dává život za své ovce. On nás přivádí k pramenům vod života a provádí nás i údolím stínu smrti – jako božský Pastýř v jednotě s Otcem, i jako Beránek – jeden z nás, z našeho lidského „stáda“, který poznal náš život i naši smrt – člověk a Bůh Ježíš Kristus.