Když jsme chodili do školy, museli jsme se leccos memorovat, učit zpaměti, a pan učitel nebo paní učitelka nám říkali: „I když ti zazvoním o půlnoci u vás doma, musíš perfektně odříkat vyjmenovaná slova po "b", Pythagorovu větu, Archimedův zákon, první odstavec 'Křišťálové studánky' nebo Máchova 'Máje'“ apod. Pamatuji se, jak mne (zvláště když jsem byl menší) tísnila představa češtináře, který v noci stojí ve dveřích našeho bytu a já se v polospánku zoufale snažím vzpomenout si na slova básně, která mi moc nešla ani za bílého dne u tabule. „Á, žák opět nepřipraven!“, slyšel jsem v duchu skřípající pero v učitelském notýsku. Teprve když jsem byl o něco větší, pochopil jsem, že učitel v noci zřejmě nikdy nepřijde, že chtěl jen zdůraznit, jak dobře mám umět látku, jak dobře mám být připraven.
I v dnešním evangelijním textu říká Ježíš, že máme být připraveni, připraveni na „ten den“, den Páně, jeho druhý příchod. Obrazy, které při tom používá, také nejsou úplně povzbuzující. Nenadálá inspekce majitele, zloděj, který se v noci tiše prokopává do bytu. Neví se kdy, snad za rok, snad za týden, snad zítra, snad i za pět minut. Buďte připraveni. Hotovi k smrti i soudu buďte, stojí ve výkladu Kralických. Mějte bedra opásaná – to znamená: buďte stále připraveni, tak aby vám nic nebránilo v pohybu, vaše lampy ať svítí – jako lampy rozumných družiček z podobenství. A bděte, blahoslavený, kdo bude nalezen bdící. Kdo to má ale vydržet, nespat a sedět na sbalených kufrech neznámo jak dlouho.
„Budu připraven?“ říká si člověk; zkusme si to představit, třeba na příkladě toho podobenství, kdyby tu teď, hned, v kostele nastala tma – kolik z vás by bylo připraveno něčím posvítit – snad někteří malou baterkou nebo displejem mobilního telefonu, nějaký kuřák zapalovačem nebo sirkou, ale mnozí by neměli čím. Nemají to ti ateisti nakonec lepší, konec světa nebo Boží soud je netrápí a pokud půjdou do pekla, tak si před tím alespoň užijou...
Dejme slovo sv. Pavlovi: v 1. listě Tessalonickým, pravděpodobně nejstarším spise Nového Zákona napsaném v době, kdy křesťané Kristův příchod očekávali každým dnem, apoštol píše: Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj (1Te 5:2). Vy však bratři nejste ve tmě, slyšíte dobře, den Páně, který přichází jako zloděj v noci překvapí ty, kdo ve tmě žijí. Všimněme si dobře toho podobenství: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. Kdo je hospodář a kdo je zloděj? Ač je to k nevíře, „zlodějem“ je zde Pán a „hospodářem“ ten, který je na opačné straně barikády. Ne kvůli nám, kvůli tomu, aby nás Pán Bůh bezdůvodně mučil v nejistotě, ale kvůli zlu. Kdyby byl ten Zlý dobře informován o tom kdy nastane konec, zda-li by nezefektivnil své ničivé dílo – ví, že nakonec nevyhraje, protože Bohu se nelze protivit, ale ve svém pádu chce ssebou strhnout co nejvíce duší. Proto o tom dni neví žádný člověk, ani andělé v nebi, ani ti padlí, jen Bůh sám.
Vy však, bratři, nejste ve tmě. Proto Pán říká: vaše lampy ať svítí. Řehoř z Nyssy, velký východní církevní Otec, připomíná, že světla lamp pomáhají člověka udržet v bdělém stavu, tma totiž snáze vede ke spánku. Světlem, ve kterém žijeme je naše víra, ve které důvěřujeme, že se stane to, v co doufáme a nepochybujeme o tom, co nevidíme, jak říká autor listu Židům. V tomto světle pro nás není budoucnost zlodějem, proti kterému se musíme zajišťovat poplašným zařízením, pojištěním nebo nočním hlídačem. Tomu, kdo věří, však září ještě větší světlo – sám Pán Ježíš, světlo světa, který je pro toho kdo jej následuje, světlem života.
Jiný velký učitel východní církve, Simeon Nový Theolog napsal: Běda těm, kdo říkají: „Kdy má přijít den Páně?“ a nestarají se o to, aby tomu dni porozuměli a pochopili jej. Pán v evangeliu říká: Blahoslavení ti služebníci, které pán, až přijde, nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat. Ti, kteří ve světle evangelia očekávali Pána s otevřenýma očima víry, vidí neuvěřitelné – pán obsluhuje své služebníky (dosl. své otroky) u stolu. Člověk si maně vzpomene na Ježíše opásaného zástěrou, jak učedníkům umývá nohy a mluví o sobě jako o tom, který slouží. Obraz přepásaných beder nám také připomíná velikonoce v Egyptě, hod beránka a vysvobození. Ano, také svátost eucharistie, Večeře Páně, nám pomáhá „pochopit a porozumět tomu dni“ na který čekáme, vždyť ji jako předkrm hostiny Beránkovy konáme, „dokud on nepřijde“.
Citovaný Simeon Theolog v jiném svém kázání říká: Nejsme synové temnot a noci, aby nás mohlo světlo překvapit, ale synové světla a synové Dne Páně, a proto v něm žijeme v něm umíráme a v něm budeme žít, jak praví Pavel... ten , kdo je sjednocen s Bohem, nečeká na druhý příchod Páně, ale již jej žije. Pro ty, kteří se stali dětmi světla a syny přicházejícího dne, pro ty, kteří vždycky chodí ve světle, nikdy nepřijde Den Páně, protože oni už jsou s Bohem a v Bohu.
Tak svědčí i sv. Jan Evangelista, u něhož Pán praví, že kdo slovo mé slyší a věří tomu, kdo mne poslal, má život věčný a na soud nepřichází, ale přešel ze smrti do života (J 5:24) a jinde: Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.