Dnešní neděle je také podle evangelijního oddílu nazývána nedělí Dobrého pastýře. Obraz pastýře a jeho stáda je v Bibli velmi častým přirovnáním; jak by také ne, když je převzat „přímo ze života“, pastevectví bylo v Izraeli a vůbec na celém Blízkém Východě jedním z nejčastějších zdrojů obživy. Už staroorientální králové se s oblibou nechávali titulovat jako „pastýři“ svých národů. Biblický žalmista ale vyznává, že jeho pastýřem je Bůh Hospodin a spolu s žalmistou tak o něm mluví i proroci.
Není tedy divu, že tento obraz často používá i Ježíš – v podobenstvích a přirovnáních, například o ztracené ovci. U Jana přirovnání k pastýřovi vztahuje přímo na sebe. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř, to neznamená jen „hodný“ pastýř, dobrota a něha, jak to máme na různých lidových, někdy až barvotiskových obrázcích Pána Ježíše, jak nese na ramenou nějakou tu zatoulanou a všelijak pochroumanou ovečku. Je to také, jak se dnes říká, pastýř kompetentní, pastýř, který ví co dělá, aby stádu něco nechybělo.
Jakým pastýřem je tedy Bůh, jakým pastýřem je Ježíš? Je to především pastýř, který má ke svému stádci vztah, pro kterého péče o svěřené tvory není jenom kšeft, jen byznys na vydělání peněz, jen angažmá s ručením omezeným, které vezme roha, jen se ve tmě zablesknou vlčí oči. Evangelista Jan to vyjadřuje slovy: znám své ovce a ony znají mne. V Bibli slovo „znát“, „poznat“ vyjadřuje vedle vědění také důvěrný vztah. Stejně dobře by se to dalo říci slovy: mám rád své ovce a ony mají rády mne. Ježíš se liší od všelijakých jiných vůdců (od pastýřů nedobrých, od všech těch Annášů, Kaifášů, Janů a Alexandrů, o kterých jsme slyšeli v prvním čtení a kteří si pastýřský úkol v Izraeli předělali na rodinný podnik); Ježíš se liší tím, že má rád každého člověka ve svém stádu a očekává opětování této lásky. Vždyť to není láska ledajaká; tak znám své ovce a ony znají mne, jako mě zná Otec a já znám Otce. Ježíšova láska k nám a naše láska k němu nás tak vtahuje do tajemství Svaté Trojice, které je láskou samou.
Ten vztah Dobrého pastýře a ovcí je založen na jedné velmi důležité věci, a to je důvěra. Známý 23. žalm to vyjadřuje obrazy péče: výživná pastviska, čistá voda, vedení po správných cestách. Duši mou občerstvuješ, volně bychom mohli také přeložit: „stále mi dáváš sílu žít“. A dokonce i když půjdu temnotou, roklí smrti, územím nepřítele, nebudu se bát, protože Pastýř je se mnou. Všimněme si, žalmista nezůstává jen u obrazů pohody a štěstí, neslibuje, že nikdy nepůjdeme žádnými temnými roklemi. Říká jen, že jimi nepůjdeme sami. Jde s námi dobrý Pastýř, který má „prut“ a „hůl“, zbraně proti zlu, a to nás může uklidnit, nebo-li, s Kralickými bratry řečeno, „potěšovat“.
Jeden můj starší a zkušenější kolega říkával, že pastýř se liší od nějakého honáka z kovbojských filmů tím, že zatímco honák popohání a postrkuje dobytek před sebou, pastýř je ten, kdo jde vpředu, kdo je na čele celého pelotonu stáda. Pastýř tedy musí napřed projít sám tudy, kudy chce, aby šlo jeho stádo. Ježíš je dobrým pastýřem také tím, že nám takto, obrazně řečeno „prošlapává cestu“, že jako člověk a náš bratr prošel vším, co my lidé zakoušíme; radoval se s radujícími, plakal s plačícími, procházel sám temnými údolími chudoby, nepochopení a odmítnutí, ztráty lidí, které měl rád a nakonec bolestivou ztrátou vlastního života. Tím vším prošel a prochází tím s námi, spojen s námi svým lidstvím i svou božskou láskou.
Dobrý pastýř položí život za své ovce. Až tam vede pouto mezi pastýřem a svěřeným tvorem. Uchránit stádo před vlkem a nepřítelem je někdy třeba za cenu osobní oběti. O pár kapitol to Ježíš u evangelisty Jana vyjádří slovy: nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Jeden biblický komentátor si všiml zvláštní, na první pohled jen vnější okolnosti, která ale může mít hluboký symbolický význam. 23. žalm, Hospodin je můj pastýř, v Bibli následuje hned po 22. žalmu, Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil – žalmu kříže. Dobrota, milosrdenství a pocit bezpečí, které dává pastýř Hospodin žalmistovi, tak jakoby stojí na moci oběti, na úzkostném výkřiku Božího Syna z kříže. Ježíš tuto dobrovolnou oběť naznačuje slovy uzavírající dnešní evangelium: Nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Je to vlastně jeho předpověď utrpení, trochu jiná než u ostatních evangelistů, předpověď utrpení, které však není krachem, ale obětí a vítězstvím nad zlem.
Je uklidňující a posilující, cítit se jako ovečka, o kterou je dobře postaráno, ale tím život křesťana nekončí. V dnešním úryvku z Janova listu jsme slyšeli slova: Podle toho jsme poznali, co je láska, že Kristus za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Jinými slovy, když jsme poznali co to je dobrý pastýř, nemáme zůstávat jen pasivními ovcemi, ale po příkladu Krista Pána se máme stávat dobrými pastýři svých bratrů a sester. Lidskou společnost kdysi římští básníci charakterizovali slovy homo homini lupus, „člověk člověku vlkem“, bezbožečtí filosofové pak kontrovali sloganem „člověk člověku božstvem“. V tom se společnost příliš nezměnila; buď se nenávidíme, rveme a požíráme, nebo se naopak nekriticky zbožňujeme, to není a nebude nic nového pod sluncem. Evangelista Jan nás však vybízí, aby v Kristově lidu platila jiná pravidla, homo homini pastor bonus, člověk člověku dobrým pastýřem, nebo chcete-li (jak řekl tuším Luther) člověk člověku Kristem. Toto je Boží přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. A milovat máme ne pouhým slovem, ale opravdovým činem, nebo jak říká sv. Jakub podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači (Jak 1:22). Má-li však někdo dostatek v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska? říká znovu Jan. A tak je i tvým úkolem občerstvovat duši bližního, jít s ním temnými zákoutími života, vést ho po správných cestách a v případě nezbytí za něj i život položit. A to není jen úkol farářů nebo presbyterů církve, i když těch v první řadě, ale i každého, kdo je vírou a křtem spojen s Dobrým pastýřem v jednom Těle.