na Internetu jsem kdysi objevil webovou stránku s peticí Zachraňme Ježíška. Její autoři by rádi zastavili invazi kokakolového fousáče apelem na zásah poslanců a senátorů (jakoby političtí představitelé mohli ovlivnit tržní úspěšnost jakéhokoliv reklamního lákadla). Součástí petiční akce je rovněž soutěž, do které mají lidé posílat obrázky, jak si vlastně onoho Ježíška představují. Kdysi jsem už podobnou soutěž viděl. Obrázek, který se tam nejčastěji opakoval, byl jakýsi plavovlasý kučeravý dobře živený hošík v bílé košilce, jakási kombinace barokního andílka a dobrotivé víly z pohádek Walta Disneye, dokonce měl na několika obrázcích podobnou kouzelnickou hůlku. Přemýšlel jsem, jestli mám organizátory pozlobit a poslat jim obrázek malého Ježíše, jak asi vypadal podle svědectví Bible - hubeného tmavovlasého tmavookého židovského klučiny, v haleně nevyprané zářivě dočista do čista a bez kouzelné hůlky.
Obrázek jsem nakonec neposlal, ale nad celou kauzou mne napadlo, jestli vlastně vůbec je koho zachraňovat, jestli ten Santa vlastně nad Ježíškem nevítězí zaslouženě, jakýmsi právem přírodního výběru, právem silnějšího. Od faráře zní taková myšlenka na první pohled nepřípadně. Ale, ruku na srdce, kolik toho má současný český Ježíšek společného s biblickým Ježíšem z Nazareta? I když pomineme podivný árijský vzhled, zjistíme, že i tak mnoho ne. "Ježíšek" přichází do rodin s iluzí štěstí a hojnosti, vykoupenou stresem z předvánočního shonu a utrácení - Ježíš přišel do lidského světa takového jaký je, do světa kde se iluze hroutí, kde se hroutí i lidé - třeba i pod tlakem obav z nezvládnutí zkomercionalizovaných Vánoc. "Ježíšek" přichází se štěstím na jeden večer, Ježíš proto, aby člověka učinil šťastným po celý život - i za hranice smrti. "Ježíšek" je ze strany dospělých vědomá i když hezká lež, kterou děti dříve nebo později prokouknou - Ježíš je Pravda, pravda o Bohu, ale i (někdy ne úplně lichotivá) pravda o nás samotných. "Ježíšek" potřebuje k úspěchu své mise hru na dokonalé nebo alespoň korektní mezilidské vztahy - Ježíš přichází uzdravovat vztahy, které nejsou dokonalé, které jsou plné neporozumění, bolesti a odcizení. "Ježíšek" vzbuzuje zoufalství v těch, kterým bude letos někdo blízký chybět u štědrovečerní tabule - Ježíš přichází s nadějí, že Bůh není Bohem mrtvých, ale před ním jsou všichni živí.
To, že zachránci českých tradic ani nevědí, jak vlastně Ježíšek vypadá, že jim z jejich obzoru zmizelo i betlémské dítě z lidových jesliček a nahradil ho jakýsi neurčitý bůžek bez konkrétní tváře, ukazuje jak mnoho se Vánoce u nás vyprázdnily, jak moc se rozevřely pomyslné nůžky mezi tím, který dává dárky z regálů obchodních domů, a tím, který nám dal dar největší - dar života a lásky.
Odborníci na reklamu říkají, že úspěšnost Santa Clause spočívá v možnosti jednoduché zkratky - cokoliv, na co narazíte červenou čepici s bílou bambulí, vyvolá iluzi Vánoc v "santovském" stylu. Jakou zkratku může nabídnout Ježíš? Tou nejpřímočařejší je kříž - symbol, který nekřestanský svět používá k označení data úmrtí. Znak vyvolávající souvislost se smrtí by patrně nic neprodal, protože konce života se zesvětštělá společnost bojí, snaží se ho vytěsnit z mysli. Ve společnosti sobectví a požitků by neuspěl ani proto, že připomíná fakt, že skutečná láska je spojená s obětí. Ze stejného důvodu by neuspěl ani náš evangelický kalich - také on má spojitost s proléváním krve za mnohé, s láskou, která sama sebe rozdává druhým. Zbývá už snad jen ta hvězda - tak jako svítila starověkým pohanským mudrcům na cestu do Betléma, září i nám, novodobým pohanům a pohanokřesťanům, jako světlo v temnotě zimních nocí, ale i jako zapomenutý posel naděje, kterého ještě nestihla uklidit pýcha spotřebitelské civilizace.
A tak místo záchrany Ježíška v podivném souboji maskotů bychom se raději měli hlouběji zamyslet nad dosahem toho, že Ježíš zachránil nás. Jedině to dá totiž nejen českým, ale i vůbec jakýmkoliv vánočním svátkům skutečný základ, který může nejen vrátit smysl starým tradicím, ale pomoci i našim vzájemným vztahům. Vánoce pak přestanou být jednodenní hrou na dokonalou rodinu, ale jejich zvěst se protáhne do celého našeho života a naučí nás brát se navzájem takové, jací jsme - chybující a nedokonalí a přesto milovaní až do krajnosti.
Radost z narození Spasitele světa ať naplní vaše srdce i příbytky.