Tělo a gesta v liturgii

Co všechno si s sebou berete do kostela? Někteří z nás bibli a zpěvník, mnozí přinášíme něco do sbírky. A občas zjistíme, že jsme v kapse kabátu zapomněli nějakou drobnost. Nicméně je jedna věc, s kterou do kostela chodíme všichni. Ať už o tom vím nebo na to přijdu teprve uprostřed společenství, nerad to vystavuji na odiv. A přece víme a vyznáváme, že kde jinde než před Bohem a kdy jindy než uprostřed shromážděné církve smíme, můžeme a máme své viny vyznávat.

Když čtenář po prvním dílu tohoto seriálu "Jak přijít na chuť liturgii" konečně dostal chuť a těší se na další lahůdku z kuchyně evangelické liturgické iniciativy Coena - pak bude určitě zklamán, když narazí na nepříliš výživné téma: Postní doba.

Když čtete tyto řádky, je možná už pozdě, ale dám přesto k úvaze: Co jste udělali s vánočním stromkem? Stojí třeba ještě venku za kostelem? Tak ale honem dovnitř a sušit, protože evangelíci běžně nemají ratolesti od loňské květné neděle - tedy popel zpravidla vyrábějí z vánočního stromku.

I já jsem byl původně "moderní člověk", "neschopný účasti na liturgii" atd. Setkání s několika výraznými osobnostmi mi však otevřelo nové možnosti.

Praktické návody na přípravu různých typů liturgie. Připravil P. Hradilek pro časopis Getsemany.

Ionská komunita sídlí na nevelkém ostrově s bohatou duchovní tradicí u západního pobřeží Skotska. V roce 543 se zde vylodil irský misionář Kolumbán, aby zde založil mnišskou komunitu. Ve 13.století zde začali působit benediktini a augustiniáni.