Tělo a gesta v liturgii

"Pozorné zkoumání dokumentů 2. vatikánského koncilu prozradí, že přesvědčení o vlastní jedinečnosti a naopak nedostatečnosti ostatních církví, které zaznívá z nedávného papežova prohlášení, je již zde vyjádřeno v podstatě stejnými slovy. S jemnou ironií poznamenejme, že společných prvků s katolíky má naše víra začasto více, než kolik jich papež uvádí. Zejména s katolicismem před druhým Vatikánem," píše Tomáš Pavelka ve svém článku "Plíživý katolicismus".

I v našem životě je mnoho věcí, které jsou pokřivené, se kterými se nám nedaří pohnout, narovnat je. Možná jsou tam již dlouho, zvykli jsme si, srostli jsme s nimi, ale dělají z nás nesvobodné lidi. Je nám těžko uvěřit, že tu nejsou navždy, že je může Kristus rozvázat dnes.

Oheň člověku umožňuje život. Oheň osvětluje, zahřívá, očisťuje, ale též spaluje, ničí a odděluje. Touhou Ježíše Krista, dokonce celým jeho posláním, je, abychom na ohni, který on přinesl, měli účast. Abychom z něho sami žili a předávali ho dalším. Jeho oheň je k životu... (z www.vira.cz)

Tato studie význačného evangelického theologa Paula Tillicha z r. 1941 popisuje vztah mezi katolicismem a protestantismem jako dvěma komplementárními typy křesťanského náboženství. Překlad této studie přinášíme jako příspěvek do současné diskuse vyvolané vatikánským dokumentem o církvi.

Texty Gn 15,1–6; Žd 11,1–3.8–16; Lk 12,35 – 40

Při bohoslužbách čtvrté neděle adventní se připomíná i v evangelických církvích postava, která jinak v tomto prostředí přichází poměrně zkrátka: Ježíšova matka Marie. Následující úvaha se pokouší najít nezaujatý, přitom však zdravě evangelický pohled na tuto postavu dějin spásy.

V úvodu k bohoslužbě dnešní neděle je možné akcentovat téma pomíjivosti: Hodně věcí kolem nás se mění, hledáme pevné body. Možná tehdy, kdybychom chtěli mít pevnou půdu pod nohama před Boží tváří, zjistíme, že ani to nejde. I náš život jako takový je pomíjivý, rozměr věčnosti získává jen s Bohem a v Bohu, ve společenství s Ním. Bůh nám i dnes nabízí, abychom se v modlitbě, ve slyšení evangelia (a ve slavení eucharistie) napojili přímo na Něj, jakoby na svět, který je odjinud, ale přitom má s naším světem a životem víc společného, než my sami…

S využitím české verze byzantské liturgie od Dr. Václava Konzala přeložil Jaroslav Vokoun. Prameny: Služebnyk - Gottesdienstbuch (ed.R.Thoele a V.Rudejko), Darmstadt 2004, Liturgie Ukrajinské luterské církve. Obrazové ilustace pocházejí z bohoslužeb v evangelickém sboru sv. Jana v německém Vohburgu nad Dunajem z let 2006 a 2007.

Přeložil Jaroslav Vokoun.

Téma neděle: modlitba (L 11,-13) - odpovídá propriu 6. neděle velikonoční (Rogate) podle luterského lekcionáře. Liturgická barva: zelená.