Aby vždy známo bylo každému o příčinách a zavinění daném osobám
některým vypověděným ...
k Janovi Chyžderovi: že chtěl z kostelův šenkovní domy dělati a že
[jest] v Betlémě býval; ....
k Václavovi Žlutickému: že jest býval u švábských mší v Betlémě ...
Ale věz, jaké sou to švábské mše byly, o kterýchž mluvili, tak je
nazývajíce, že jest tu nic jiného při té mši nebylo, než jakž za starých
křesťanů bejvalo:
že kněz Martin v Betlémě, znaje potřebu a hotovost
lidí, vybraných tehdáž k přijímání svátosti velebné a toho žádajících,
přistoupil časem svým k voltáři v neděli ve všem appartu kněžském, beze
všeho zpívání latinského, bez confiteor, bez collect a i jiných věcí
zvyklých a nezakládaných z písem božských,
začal nejprv odtud, že jest
exhortaci nábožnou učinil lidem těm, kteříž klečali před oltářem,
čekajíce podávání. Napomínal je, aby na to pamatovali, že přijímati mají
tělo a krev Pána Krista pod obojí spůsobou, na památku jeho nevinné
smrti i všech dobrodiní jeho, a aby vážnost i rozsuzování s náboženstvím
při tom měli k hodnému přijímání, tak jakž apoštol svatý Pavel z vůle
Pána svého rozkazuje a napomíná pod věčným zatracením. A jiné nápodobně
mluvil až do konce.
Potom ti jistí lidé, klečíce, zpívali písně nábožné
křesťanské utěšené jazykem českým.
A když to dokonali, tehdy on kněz Martin modlitbu nábožnou říkal českým
jazykem hlasitě ku pánu bohu, aby ráčil chléb v jeho rukou učiniti tělem
svým svatým a víno v kalichu krví svou svatou k hodnému požívání lidem
těm na památku jeho nevinného umučení i všech dobrodiní jeho,
k zaslužení věčného života.
[Potom říkal Otčenáš až do konce;] naposledy opětoval slova Kristova k posvěcování,
kteráž jest mluvil za svou poslední večeři při vydání svátosti těla a
krve své, těmito slovy: "Vzal chléb v své svaté ruce, díky činil, lámal a
dával řka etc." všecko pořádně; i o druhé způsobě až do konce, vše a
všudy hlasitě českým jazykem.
A potom beze všeho pozdvihování i jiných všech potomních věcí,
které při mši bývají, rozdával jim.
A po tom všem říkal jinou modlitbu nábožnou s díkčiněním, a tím dokonal tu mši. --
Takováť jest ta mše švábská, tak od Paška nazvaná, při kteréžto veliké
množství lidu bývalo všech stavův, netoliko pod obojí spůsobou, ale i
římané pod jednou spůsobou; a ti mnozí obojího pohlaví, poslouchajíce a
dívajíce se tomu, přinuceni byli plakati, to sobě oblibujíce.
Potom
tázán byl Havel Cahera administrátor na rathouze, s kněžími svými,
bylo-li by tu co proti zákonu božímu bludného. A on pověděl, že "on kněz
Martin nic bludného nevede než toliko, že jest se prve utekl s tou mší
přede mnou". Ale toť by mohlo býti, že jest to proti obyčejům a
zvyklostem nálezkův lidských ustanovení činil, kteréž žádné moci, ani
vážnosti proti zákonu Kristovu nemají. A věz, že administrátor sloužil
takovvou mši Janovi Nastojtovi měštěnínu v jeho domu v nemoci kratším
spůsobem; neb beze vší přípravy kněžské přistoupil ke stolu připravenému
v komži, a toliko dobrořečil těmi slovy nadepsanými: "Vzav chléb etc." a
potom hned jemu toho podával, avšak žádný nenazval té mše jemu býti
švábskou.
Švábská mše
Autor: Martin Grombiřík
Publikováno:
dokument k počátkům luterské liturgie v Čechách (zpráva o české mši pod obojí v Betlémské kapli (cca 1523) z kroniky Bartoše písaře).