Význam liturgických barev

Převzato z polského Evangelického zpěvníku. Liturgické barvy, užívané v bohoslužbě, mají hluboký symbolický význam. Barvy přikrývek oltářů a ambonů v evangelických kostelech, ve většině luterských církví rovněž barvy svící, štól a v některých luterských církvích (Skandinávie, Amerika, Indie, Afrika) také barvy takových liturgických rouch jako jsou ornáty a kapuce mají následující význam:

bílá barva - je barvou světla, čistoty a nevinnosti. Užívá se o svátcích Ježíše Krista (Vánoce, Velikonoce) a o svátcích Panny Marie a andělů

červená barva - je barvou ohně a milosti, užívanou o svátcích Seslání Ducha svatého, církevních slavnostech, o svátcích mučedníků a svátcích Páně

zelená barva - je barvou stvoření a naděje. Je nejdéle užívanou barvou v průběhu církevního roku, protože církev žije z naděje. Užívá se od 2. do 5. neděle po Zjevení Páně, od 1. do 27. neděle po sv. Trojici a také při Díkůčinění za žně.

fialová barva - je barvou přípravy a pokání, užívanou v adventě a postu

černá barva - je barvou smutku, užívanou při pohřbech a na Velký pátek

V některých evangelických církvích se ještě užívá:

modrá barva - je také barvou čistoty a nevinnosti, užívanou o svátcích Panny Marie

růžová barva - je barvou radosti, bývá užívána v 3. neděli adventní (Gaudete) a 4. neděli postní (Laetare)