Liturgie ve sboru ČCE v Praze - Kobylisích

Liturgický pořad nedělních bohoslužeb ve Farním sboru ČCE v Praze - Kobylisích (kostel U Jákobova žebříku) představuje a komentuje farář Tomáš Drobík. Text nese stejně jako popis evangelické liturgie v kostele sv. Václava v Bohnicích známky zlomkovitosti, dané jeho přepisem ze zápisu mluveného projevu.

VSTUPNÍ ČÁST
Introitus- čte většinou KURÁTOR:
---
Amen
Zpěv Žalmu (z Evangelického zpěvníku)

Přivítání a uvedení do bohoslužby dané neděle-

FARÁŘ:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
Amen
Zde se říká název neděle a její charakter. Případně malý úvod do neděle.

Apoštolský pozdrav- FARÁŘ
(Já vám mám vyřídit apoštolský pozdrav:)
Milost Pána našeho Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi Vámi, amen.

Zpěv KYRIE a GLORIA

Předložme v tichosti Bohu vše, co nám přinesl uplynulý týden:
+Kolekta: (Agenda II str. 316-318)

SLUŽBA SLOVA
Následuje Služba slova. Protože jsou verše čtení vyvěšená na tabuli vpředu, oznamuje se čtení většinou těmito slovy: "Čtení z proroka...". Po skončení čtení již někteří lektoři říkají "Slova svatých písem". Je to trochu nešikovný překlad německého "Worte der Heiligen Schrift". F. Štorek říká spolu s Agendou ČCE: "Slyšeli jsme slovo proroka". Tím, že se čte ten text uprostřed shromážděné církve, je víc než jen slovem proroka. Proto snad ani není třeba se bránit slovům "Slyšeli jsme slovo Boží".
Po písni sloužící jako "Graduál" následují slova "Non sum dignus". Tradičně je tato část (např. v římskokatolické mši) těsně před přijímáním. Na tomto místě vyjadřuje reálnou přítomnost Krista v tom čtení, na které se následně káže.

FARÁŘ
Vyznávejme společně:
Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel,
ale řekni jen slovo a budu uzdraven.

Čtení evangelia:
Slyšme slova radostné zvěsti svatého evangelia podle sepsání XY:

Po čtení se říká:
Evangelium našeho Pána Ježíše Krista
Halleluja dle Kellerové (Svíták)

Homilie

Modlitba po kázání (Je-li vstupní modlitba jako kolekta je tato modlitba koncipována jako vyznání vin + slovo milosti- tedy jako veřejná zpověď)

Credo- (většinou Nicejsko-cařihradské)
Nyní vyznejme svou víru zpěvem Nicejsko -Cařihradského vyznání víry:
Věřím v jednoho Boha...

Píseň, během které je vykonána sbírka a presbyteři nesou na stůl Páně chléb a víno

SLUŽBA STOLU KRISTOVA
Dialog:
Pán s vámi.
I s tebou

Pozdvihněme svá srdce k Pánu.
Vzdávejme díky Hospodinu našemu Bohu!

Preface- zde příklad z liturgického mezidobí
Je to dobré a spravedlivé, svatý a věčný Bože, milosrdný Otče, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, skrze našeho Pána, Ježíše Krista.
Neboť tys tak miloval svět, žes k naší spáse poslal svého jediného Syna: stal se člověkem, žil náš život a podobal se nám ve všem, kromě hříchu, a co jsme neposlušností ztratili, on nám svou poslušností vrátil; a ty v nás miluješ, co jsi miloval v něm.
Skrze něho tě, Bože, chválíme a s anděly, kteří stojí u tvého trůnu a ustavičně ti slouží, i se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:

Zpěv SANKTUS
Svatý, Svatý, Svatý Pán Bůh zástupů, nebe i země jsou plny tvé slávy, hosanna na výsostech. Požeh-naný jenž přichází ve jménu Páně, hosanna na výsostech.


Slova ustanovení:
Nebeský Otče, povolal jsi nás ke své službě.
Když si nyní připomínáme smlouvu, která tě s námi spojila, děkujeme ti za vše, co jsi nám daroval, především za tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který tuto smlouvu dovršil, když jako člověk láskou ve svém životě napl-nil tvé povolání a pověření.
V noci před svým utrpením
-vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: Vezměte a jezte, neboť toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.
-stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Pijte z toho kalicha všichni. Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.
Hospodine, podivuhodně jsi stvořil tento svět i nás, abychom mohli přijmout tvého Syna. Oslavil ses uprostřed svého stvoření.
Pane Ježíši Kriste, u svého stolu jsi nám dal sám sebe se všemi dary své smrti i svého vzkříšení. Oslavil ses mezi námi.
Duchu svatý, zmocnil jsi nás k naději, že sláva Kristova vítězství bude zjevena všem. Posílil jsi nás, abychom vyznávali Otce i Syna, bojovali proti hříchu a milovali lidi. Oslavíš se mezi všemi národy.
Amen.

Anamnéze:
Pamětlivi tedy tohoto příkazu svého Pána a dovolávajíce se všeho, co on pro nás učinil ve svém utrpení a vzkříšením od Boha, vstoupením na nebe a sesláním svatého Ducha, odvažujeme se svobodně postavit před tvou tvář, Otče, s obětí díků a chvály, kterou přinášíme jako prvotiny všeho stvoření.

Epikléze I. a II.:
V pokoře tě prosíme:
Posvěť svým životodárným Duchem tento chléb a toto víno; ať jsou pravdivým znamením a svědectvím, že je mezi námi a s námi náš Pán a Mistr Ježíš Kristus.
Sešli svého svatého Ducha také na toto naše společenství jednoho chleba a jednoho kalicha, ať nás uve-de do tvé pravdy, přivede k jednotě s celou tvou církví, posílí k ochotné službě světu, v němž se má zjevit tvá sláva.

Memento:
A dej nám společenství se všemi tvými vyznavači od stvoření světa, s praotci Abrahamem, Izákem a Jákobem, s proroky, s blahoslavenou Marií matkou Páně, s Kristovými apoštoly a se ženami, které spatřily Krista vzkříše-ného, s mučedníky, kteří prolili svou krev na svědectví o tvé veliké lásce. Spoj nás i s těmi, kteří nás k tobě při-vedli a také s těmi, s nimiž jsme u stolu Kristova stávali a kteří jsou nyní v pokoji u tebe.
A přidej nám blahoslavené společenství s nemocnými a s těmi, kdo jsou rozptýleni po celé tváři země a nesou utrpení pro tvé jméno.

Abychom všichni, pozváni ke slavné hostině ve tvém království, s celým vesmírem, vykoupeným z hříchu a zmaru, ti skrze Ježíše Krista vzdali čest a radostnou chválu.

{Velká doxologie (f. Štorek považuje za dostatečné doxologie z konce "Otčenáše", čímž vlastně do-xologii říkají všichni):
Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen.}

Modlitba Páně:
Modleme se, jak nás naučil náš Pán, Ježíš Kristus:
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Zpěv AGNUS DEI:
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Salutatio pacis (nebylo-li po veřejné zpovědi):
Proto smíme a máme i my pozdravit jedni druhé pozdravením pokoje. Podejte si pravice se slovy: Pokoj tobě.

Po pozdravení pokoje, vezme farář do ruky chléb a kalich a říká:
A tak nyní, přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně:
Sbor odpovídá:
Tvou smrt zvěstujeme,
tvé vzkříšení vyznáváme,
na tvůj příchod čekáme,
Pane Ježíši Kriste.

Pozvání:
Pojďte, neboť vše je připraveno. K Večeři Páně jsou zváni všichni, kdo byli pokřtěni a věří v Boha Otce i Syna i Ducha svatého.

U Vysluhování se většinou zpívá píseň z Evanglického zpěvníku

Propouštění

Příklad modlitby po přijímání nebo místo ní lze zpívat píseň z Evang. zpěvníku:
Hospodine, podivuhodně jsi stvořil tento svět i nás, abychom mohli přijmout tvého Syna. Oslavil ses uprostřed svého stvoření.
Pane Ježíši Kriste, u svého stolu jsi nám dal sám sebe se všemi dary své smrti i svého vzkříšení. Oslavil ses mezi námi.
Duchu svatý, zmocnil jsi nás k naději, že sláva Kristova vítězství bude zjevena všem. Posílil jsi nás, abychom vyznávali Otce i Syna, bojovali proti hříchu a milovali lidi. Oslavíš se mezi všemi národy.
Amen.

ZÁVĚREČNÁ ČÁST

Ohlášení (čte většinou KURÁTOR):

Přímluvná modlitba:
Sbor na jednotlivé přímluvy většinou nějak odpovídá (např. Pane smiluj se, Kyrie eleison- lze též zpí-vat)

Poslání (buď jako 3. čtení, nebo kratší)- čte PRESBYTER(KA)

Požehnání- FARÁŘ
Většinou trojiční

Píseň z Evangelického zpěvníku

Itte (říká farář a pak odchází):
Jděte ve jménu Páně.

Komentář:
Vstupní část: Po zpěvu vstupního žalmu, u kterého se sedí, následuje "Ve jménu..." - tím bo-hoslužba začíná. Následuje název neděle, či rozvinutější charakteristika. Přechází do apoštolského pozdravu. Zpívaný pozdrav od faráře, pak zpívaný z kruchty, pak to lidi zazpívají sobě navzájem. Teď v mezidobí se na apoštolský pozdrav odpovídá zpěvem KYRIE. Následují tiché modlitby. "Předložme Pánu v tichosti všem, co nám přinesl uplynulý týden..." Smysl kolekty - shrnutí tichých modliteb, končí doxologií. Ordinárium se zpívá (zavedl farář Štorek se Zojou Černockou).
Vstupní část začíná a končí trojičně - apoštolský pozdrav ... doxologie u kolekty. KYRIE má vítací charakter, hlavně v mezidobí není kající. Původ KYRIE - vítání císaře. (V římské mši vyznání vin na začátku nemá charakter veřejné zpovědi - nezní tam absoluce, ale douška - prosba za odpuště-ní.) Například v půstu může být KYRIE rozvinuté - trojstupňové, kajícné - protože se nezpívá GLORIA, nemusí KYRIE a GLORIA souviset.
Služba slova: Čtení jsou vyvěšená, nehlásí se verše přesně, ohlašuje se "Čtení z proroka ..." (jako podle římského misálu). "Slova svatých písem" je nešikovný překlad, ale jde. (Slovo proroka říká Štorek.) NON SUM DIGNUS - normálně (v řím. mši) těsně před přijímáním - zde vyjadřuje reálnou přítomnost Krista ve čtení, na které se káže. (Problém - když se nekáže na evangelium). Dob-ré by bylo říkat to i před přijímáním, tím by zjevná propojenost. Po evangeliu se zpívá Halelluja podle Svítá (D. Kellerová), zase trojstupňově jako apoštolský pozdrav.
Následuje homilie (zcela konkrétně vázána na text).
Modlitba po kázání - vyznání vin a slovo milosti - veřejná zpověď.
Zpívané CREDO, pak ještě píseň, při které přinášejí presbyteři ze stolečku v pozadí na stůl dary a k tomu i sbírku.
Služba Stolu Kristova: Preface - dialogicky jen "Pán s vámi" - "I s Tebou." (Agendární for-mulace je dále nedialogická.) Preface de lectione, to pro mě znamená podle církevního roku. SANCTUS-píseň lze zpívat i z EZ 166,2.
Slova ustanovení jsou nejožehavější věc (kam s nimi?) Myslím, že zde se musí přejít rychleji ke slovům ustanovení. (Lima začíná první epiklézí - nad dary. Bere se to víc staticky - při slovech ustanovení se proměňuje a proto se pak říká Tajemství víry.) Ale epikléze je momentem proměňování, zvl. u pravoslavných, takže by se možná Tajemství víry mělo říkat po epiklézi.
Oběť díků a chvály, které přinášíme jako prvotiny všeho stvoření. Pak je epikléze, společen-stevní i nad dary - Kristus je přítomen ve společenství těch, kteří přijímají (epikléze podle B. Bouše-ho). Diakonický moment: ... která nás posílí v ochotné službě světu, ve kterém se má zjevit Tvá sláva.
Memento - chválíme s těmi, kdo jsou v nebi - ale nejen andělé atd. v SANCTUS, ale i vzpo-mínka na zemřelé (kdo nás k víře přivedli a se kterými jsme stávali u Kristova stolu a nyní jsou již v pokoji u Tebe), přesahuje naši komunitu, jde nad nás.
Pak hned bez aklamace AGNUS DEI. (Při AGNUS DEI se tradičně láme eucharistický chléb - kdyby se to spojilo s vjemem lámání, bylo by to mnohem lepší (názornější, nejen pro děti). Zpívalo se, než se rozlámal všechen chléb - pak se zazpívalo daruj nám pokoj.) Načež se říká: "Proto smíme a máme druhé pozdravit pozdravením pokoje."
Pozdvihování (elevace): "Proto přijímajíce tento chléb a tento kalich Páně... - Tvou smrt zvěstujeme..." Pozvání: je dobré říci kdo smí přijít. Po vysluhování modlitba dobrořečení.
Závěrečná část žel neodpovídá dynamice slavení - ohlášky, pak přímluvy (aby se dalo při-mlouvat za to, co bylo v ohláškách). Požehnání je trojiční. Drobným nešvarem evangelické bohoslužby je, že se prosloví áronské požehnání v té trojité struktuře, ale nekončí se tím trojičním "Požehnej Vás všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý". Celá bohoslužba pak končí zvoláním "Jděte ve jménu Páně!" Časem snad shromáždění bude odpovídat "Bohu díky".
Večeře Páně je od adventu do Trojice každou neděli, druhý výklad to přerušuje na mezidobí mezi vánocemi a postem.