„Řekni mi, z čeho zpíváš, a já ti povím, jaký jsi.“ Tato parafráze známého dietářského úsloví by mohla být podtitulem recenze prakticky jakéhokoliv církevního zpěvníku, jelikož, jak se říká, je to náboženská kniha, kterou věřící bere nejčastěji do ruky (mimo Bible, ale ani to už leckde není pravda) a tak má na duchovní klima v církvi mnohem větší vliv než leckteré oficiální církevní deklarace či theologické elaboráty. Zpěvník je tedy jakousi „výkladní skříní“ spirituality daného společenství. Následující řádky jsou pokusem o nahlédnutí do takového „výkladu“ dvou církví v naší zemi, které se hlásí k Augsburskému vyznání – Slezské evagnelické církve a. v. (SCEAV) a Luterské evangelické církve a. v. (LECAV), které r. 2005 vydaly společný zpěvník Evangelický kancionál (dále EK)
Jeden z jeho exemplářů jsem dostal darem a přesto, že se nemá koukat na zuby darovanému koni, já se věcem na zoubek dívám docela rád, a tak ani tento zpěvník nebude výjimkou. Pokusím se ukázat na jeho specifika, klady a zápory ve srovnání se dvěma jinými zpěvníky které mám k dispozici – Evangelickým zpěvníkem ČCE z r. 1979 (dále EZ) a německým Evangelisches Gesangbuch (verze pro bavorskou ev. církev, dále EG). Srovnat by zasloužil ještě s posledním zpěvníkem polské a slovenské evangelické a. v. církve, ty ale nemám k dispozici, takže tedy musí stačit dva svrchu zmíněné (update: učinil tak - v případě polského zpěvníku - p. Heczko ve zde již zveřejněném textu).
Evangelický kancionál je svazek 1232 stran formátu A6 v pevné vazbě se 799 písněmi, 3 liturgickými pořady, výběrem 25 žalmů pro responsoriální zpěv, proprii pro tradiční luterskou (v ČCE známou jako „céčkovou“ - pořad C v EZ) liturgii na všechny neděle, významné svátky liturgického roku a jiné příležitosti v životě sboru, dále 18 stran modliteb a katechetický průvodce životem křesťana „od kolébky do rakve“. Před písňovou částí se nachází ještě „Úvod do bohoslužeb“ - devítistránkový direktář o „evangelickém chápání bohoslužby“, svátostech, církevním roce, liturgických barvách a jednotlivých částech služeb Božích. Na zpěvníku pracovala v letech 2001-2005 zpěvníková komise z obou zúčastněných církví, zkompletován a vytištěn pak byl v Českém Těšíně, tradičním centru slezských evangelíků. Vnější výpravou má EK blíže ke zpěvníku německému, na EZ je přece jen vidět vznik ještě v totalitní éře s omezenými možnostmi (gumová obálka, nekvalitní vazba).
V dalších dílech seriálu se pokusíme podívat se na zpěvník podrobněji z různých úhlů pohledu – muzikologického (hymnologického), liturgického a teologického. Narozdíl od p. Heczka se nejedná o pohled "insidera", tedy pravidelného liturgického uživatele (autor není členem ani SCEAV ani LECAV), nicméně se domnívám, že pohled z vnějšku (zejména pohled mírně kritický, jemuž se předešlý recenzent taktně vyhýbá) nemusí být věci na škodu.