Motorem podobenství je překvapení posluchače: asymetrie mezi zbožným, dobro konajícím farizeem a celníkem (zrádcem svého lidu, sociálně nespravedlivým), která je však v Božích očích zcela převrácena: celník je ospravedlněn, farizeus nikoli. Ačkoli Lukáš několikrát popsal farizee jako Ježíšovy protivníky a Ježíše zmínil coby 'přítele celníků', zde je důležité, že prvnímu muži se těžko dalo něco vytknout, zatímco o druhém každý věděl, že má minimálně zašpiněné ruce, a jistě je na tom ještě mnohem hůř (tedy: rozhodně hůř než já).
Oba přijdou do chrámu. Farizeus stojí (je tu značná nejasnost ohledně toho, která textová varianta je původní - zda se pros heauton váže k stání či modlení - : a1) stoupne si na své místo a2) stoupne si odděleně (prý nepravděpodobné, ale sedí to k 'farizeům') b1) modlí se pro sebe = potichu b2) modlí se k sobě = namísto k Bohu (prý nepravděpodobné, ale sedí to k významu příběhu). Všechny varianty mohou dobře dokreslit Ježíšův příběh: farizeus je zbožný muž, který má v komunitě své pevné místo, 'moji lavici', svou zbožností vyčnívá pozitivně nad druhé, ale v jeho tichých modlitbách (= v tom, co zná jen Bůh) je skryta jeho fatální uzavřenost do sebe, duchovní izolace.
Modlitba farizea není karikatura Podobné modlitby nacházíme v pozdějších židovských pramenech. "Kdo ti dal vyniknout? Co máš, co bys nebyl dostal?" (1. Kor 4,7) - i apoštol Pavel nás vede ke vděčnosti za to, čím jsme. "Věřím, že Bůh stvořil mne a všechna stvoření," píše Luther a zařazuje sebe na první místo. Bůh miluje každého člověka v jeho jedinečnosti. Zdrojem křesťanovy identity a jistoty je však právě tato Boží láska, ne jeho postavení, sebevědomí, výkony: děkuji, že nejsem jako ti druzí...
Dvakrát za týden půst a desetinu ze svého příjmu. Číselné rozměry tu nejsou nadarmo, značí, že lidské míry jsou zbožným mužem přiloženy tam, kde nemají své místo. Směna hodnot je jedním z principů lidského života (smlouva, obchod, práce, stát; odosobněné vztahy). Kupecké počty se ale těžko snášejí s vírou, vždyť ona žije životem, který byl člověku znovu-darován Boží milostí.
Postní praxe farizea zcela jistě přehání nároky SZ (Den smíření, Purim, další např. Zach 8, 19). Ovšem z pozdějších pramenů rabínských víme, že tato praxe existovala. Pro pozadí Lukášova vyprávění, rovněž vzhledem k 'nadpisu' (v.9) je důležité, že praxi dvou postů za týden znaly i židokřesťanské obce (Didaché 8,1-2; desátková praxe je nedoložená, ale uvěřitelná např. vzhledem k Sk 2). Farizeus tu vystupuje jako zástupce skupiny/komunity (srovnává se s jinými skupinami; v.9 "proti těm" ), spíše než jako mimořádně zbožný jedinec.
Celník stojí vzadu, neodvažuje se dívat vzhůru, tluče se v prsa. Nejsem hoden, říká svojí tělesnou řečí. Prosí: Bože, smiluj se nade mnou hříšným (viz Ž 51,1) - kdoví zda potichu, či nahlas (v kontrastu k farizeovi?). Není to koneckonců jedno, jak se modlící hříšník jeví lidem?
Oba muži odejdou, jen jeden z nich, celník, ospravedlněn. Farizeus zůstal incurvatus in se, celník se chytil jako záchranné brzdy naděje, že ho Bůh nezavrhne (lidé ho již zavrhli). Pro diváky je všechno skryto, farizeus může dál žít v sebeklamu, ale mezi celníkem a Bohem byli otevřeny dveře, které nemůže nikdo zavřít. Protože se nespoléhá na sebe, ale na dar milosti Boží, může žít v jistotě Božího 'ano'. Ještě jednou: divák nic netuší, ten, kdo žije s nadějí pro každého hříšníka, se může radovat spolu s celníkem.
Meditace
Je to podobné jako v podobenství o milosrdném Samařanovi: kněz, levita, Samařan jsou postavy, jejichž jednání nás má překvapit, ale nakonec jde o to, kdo je bližním. 'Farizeus' i 'celník ' jsou také role; role, které by klidně mohly být vyměněny (možná znáte někoho, kdo si zakládá na tom, jak velký byl kdysi hříšník). Jakoby Ježíš říkal: před Boží tváří naše role a hry neplatí - Bůh o nás ví víc, než my o sobě budeme kdy vědět. Pro farizee je Bůh pasivním divákem pro jeho náboženskou hru.
Je to falešný obraz Boha: který si buduji podle sebe, kterým si projektuji své pocity a nechutě k ostatním. Hledám v modlitbě jen sebepotvrzení? Nemůže být modlitba hlásnou troubou mé touhy po Jiném, po Bohu; mého 'volání z hlubokosti'? Modltiba je prostor, ve kterém Bůh otvírá oči pro druhé: pro jejich šance a schopnosti, pro nové možnosti jejich práce ve sboru. Modlitba za sebe je zdrojem naděje pro druhé - když Bůh opravil vztah mezi mnou a jím, dává mi to důvěru, že to činí i pro 'celníky'.
Jeho postoj má však i určitý vliv na ostatní. Netýká se jen jeho a Boha, týká se i jeho bližních. Možná jste to zažili, jak těžko se žije, jak se snad vůbec nedá žít v blízkosti lidí tak spravedlivých / nebo tak zbožných, nejhůř obojí dohromady, kteří mají bližního jen k tomu, aby se s ním měřili, aby na něm hodnotili velikost svých zásluh nebo své zbožnosti. (P. Kašpar)
K dějinám výkladu:
Východní 'Ježíšova modlitba' je vlastně christologizovanou celníkovou prosbou:
Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným
Je trojstupňová: modlitba rtů, duchovní a modlitba srdce (modlitba intelektu v srdci; K. Ware).
"...hesychastova modlitba přestává být jeho vlastním úsilím a stává se tím, co ortodoxie nazývá 'samočinnou' a západ 'vlitou' modlitbou. Jinak řečeno, modlitba přestává být mou modlitbou, a stává se více či méně Kristovou modlitbou ve mně."
Cestou orthodoxie, Kallistos Ware
Jejím cílem je "zaměřit veškerou pozornost na Boha, tak že svět je poznáván v Boží kráse a ne Bůh v kráse světa" (Marie z Normanby)."Modli se prostě, neočekávej, že nalezneš ve svém srdci nějaký neobyčejný dar modlitby. Považuj se za nehodného takového daru. Měj prázdnotu, chlad a vyprahlost své modlitby za potravu pokory. /... /Izák Syrský varoval před Božím hněvem, který zasáhne všechny, kdo odmítají hořký kříž zápasu a aktivního utrpení, touží po vizích a zvláštní milosti modlitby, hledajíce jen slávu kříže. On také řekl: 'Boží milost přichází sama od sebe, znenadání, aniž bychom ji museli vyhlížet. Přichází, když je místo čisté.' Proto pečlivě, pilně a pravidelně očišťuj svůj dům; zametej koštětem pokory." (starec Makarin Optinskij)
-jb-
Starokatolická kolekta:
Spravedlivý Bože,
ty jsi záchranou všem, kdo tě vzývají,
ty jsi s každým, kdo bojuje dobrý boj a uchovává svou víru.
Pohleď na nouzi a bídu na tomto světě.
Zlom moc zla a doveď nás do svého království
skrze Ježíše Krista,tvého Syna a našeho bratra,který s tebou a s Duchem svatým
žije v našem středu nyní a na věky.