Téma neděle: Ježíš Kristus, náš Pán a Král
Kontext církevního roku:
Stojíme na konci církevního roku. Je proto vhodné se zamyslet také nad koncem svého pozemského putování i nad koncem času. Tematický okruh církevního roku se postupně uzavírá výhledem do budoucna, ke konečnému dovršení všeho. Náš vyvýšený Pán a Král slávy tvoří cílový bod nejen liturgického roku, ale také celého našeho putování vůbec. Vyvýšený ve smyslu vyvýšený na dřevo kříže. Skrze toto jeho vyvýšení vede cesta do jeho království.
2. Text
Jr 23, 1-6
Král, který je zaslíben, není despotický vladař, ani oligarcha. Je spíš pastýř, který shromažďuje, dává dohromady, odstraňuje strach a má na paměti všechny.
Ž 46
Nad vším chaosem je Boží síla, která ochraňuje ty, kdo se k ní utíkají. Jsou věci, které ohrožují společenství Božího lidu. Ten lid ve své horizontále i vertikále je popsán obrazem “Božího města”. Zavlažující řeka, která dává sílu tomu městu symbolizuje Boží dary (viz Joel 4, 18; Zj 22,1). Boží přítomnost tvoří záruku ochrany.
Vyskytují se zde tři Boží tituly: “Nejvyšší” (z předizraelské doby, Gn 14,18), “Bůh Jákobův” (z doby patriarchů), “Pán zástupů” (z doby bojů v době soudců). Za své zachraňující činy je Bůh veleben (v.9), rovněž za příslib jeho vlády (v.11) a celosvětový mír (v.10). Jakoby refrénem je zde konstatování, že Boží přítomnost je nedobytným hradem.
Ko 1, 11-20
Apoštol Pavel zdůrazňuje, že křesťané mají v Kristu záruku, že je Bůh vytrhl z moci temnot a převedl je do království svého milovaného Syna jeho smrtí na kříži. Tak jako byli Židé vytrženi z moci Egypta a přešli do země zaslíbené. “Království milovaného Syna” je “vykoupení a odpuštění hříchů”. Zde je možno tematizovat podstatu svátosti křtu a její důsledky pro život křesťana (nutnost stále znovu křest obnovovat a žít- to je rovina, která dnešním evangelíkům je zrovna tak vzdálena, jako skutečnost vysvobození od zlého, kterou křest působí).
Následuje velmi starý hymnus na Krista, ve kterém se lze setkat s celou řadou velmi důležitých christologických výpovědí. Hymnus má dvě části: v. 15-16 a 18-20. První oslavuje svět od stvoření ke Kristu, druhá od Kristova zmrtvýchvstání.
Velmi důležité je vyjádření, že On je “obraz neviditelného Boha”. V napětí s tím, že je i Slovo vyslovené Bohem do světa zde stojí skutečnost, že Kristus umožňuje vidět Boha, tak jako pravoslavné ikony umožňují vhled do Božího tajemství. Skutečnost, že Kristus je ikonou směřuje k jeho preexistenci a k tomu, že je prostředník stvoření. V Kristu můžeme spatřit Boží přítomnost ve světě. Kristus má rovněž převahu nad vším stvořením a byl účasten stvoření. V něm nabývá stvoření smysl. Je zřetelné, že v něm došlo stvoření svého cíle a že tedy řád vykoupení přesahuje řád stvoření (takže již ne sobota, jako den památky stvoření, ale neděle, jako prvý den vykoupení). Vše směřuje ke Kristu, i kosmické mocnosti, které jsou zahrnuty do stvoření jsou Kristu podřízeny. Kristu je prvorozený z celého tvorstva z pohledu příčiny: byl vzorem. Je však prvorozený i jako ten Boží Syn, který přišel. Je hlavou těla, a myslí se tím, že Kristus je hlavou světového kosmického těla. Jeho panství se pak konkrétně uplatňuje v církvi, která se projevuje v dějinách. Církev je duchovní společenství v prostoru a času, ve které Kristus uplatňuje své panství. V ní je přítomna jeho spása. Druhá část začíná zmínkou o znovustvoření člověka jeho vykoupením. Kristus je prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Stojí jako první v řadě vykoupených. Tak jako bylo vše stvořeno skrze něj, tak je nyní vše vykoupeno skrze něj.
Kristus je oslavován třemi obrazy: je prvorozený, je hlavou těla, je plnost dokonalosti. Kristovo vítězství je důvodem, aby v něm znovuzrozené lidstvo jej chtělo za svou hlavu: on sjednotí, spojí, skrze spojení s ním budou všichni povoláni k životu. V něm budou také všichni smířeni. Církev je již nyní místem, kde se realizuje smíření, protože cílem Kristovy smrti je přivést všechny před Boží tvář.
Lk 23, 33-43
33 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
34 Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem.
35 Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží."
36 Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet
37 a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe."
38 Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů."
39 Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
40 Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.
41 A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal."
42 A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království."
43 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."
Ježíšova smrt je u Lukáše vyprávěna. Narozdíl např. od Marka, kde je proklamována. Zde se děje tak, že je v ní vidět plnost různých vztahů. Ježíšova smrt je zároveň jeho příklonem k člověku. Je vyznání hříchů, přiznání se k Ježíšovi a prošení jej, zdůvodněním příslibu spásy?
Ježíš je tam, kde jsou zločinci odsouzeni na smrt. V Ježíši je vidět Boží solidarita s člověkem. Pavlovo “být ukřižován spolu s ním” a “spolu s ním vstát z mrtvých” (Řím 6) se zde vypráví. V rámci stejné situace Ježíše a těch dalších ukřižovaných, je ukázán Ježíšův přesah. Na první pohled je bezmocný zrovna tak, jako oni. A přesto říká slova, která potvrzují jeho vládu. V tomto smyslu je ukřižován také “za” tyto zločince. On je zeleným stromem vedle suchých (v. 31), nevinný vedle zločinců (v. 41), především pak ten, kdo může přislíbit ráj (v. 43). Polední tma a roztržená opona zde ukazují, kdo to umírá. Spása se děje tak, že v Ježíšově příklonu k jeho exekutorům a ostatním exekutovaným je ozřejměn Boží příklon k lidem, který vede k otřesu lidu, k oslavě Boha jedním pohanem a k láskyplnému činu člena židovské rady.
3. Homiletické podněty:
Na Kristovu korunovaci za krále se přišlo podívat mnoho lidí. Stáli a dívali se. Co viděli? Obraz Boha Otce? Co se dozvěděli o Bohu, když viděli kříž a na něm Krista? Královské insignie byl nachový plášť a trnová koruna. A ten trůn je nějaký vysoký! Lidé se dobře baví: tak tomu bylo vždy jak při popravách tak při korunovacích. I smích tam zní: smích členů rady.
Dějiny nám mnohdy píší jiní. Ale koncipujeme si je každý sám. Pilát nechal dát napsat “Toto je král židů.” Myslel to vážně? Možná, že již pro tento nápis se Pilát do créda dostal zaslouženě.
Král začíná vládnout. Jde pastýřský způsob vlády, neboť zachraňuje své poddané. Ihned. Vyhlašuje slova milosti, mocná slova, která mažou vše, co bylo a uvádějí hříšníka do království. Dnešek smrti lotra se stává dneškem jeho života. Protože trůn smrtícího kříže přetéká životem. Boží království prostupuje okolí popraviště.
A co se děje s námi, když se díváme na našeho Krále visícího na dřevě kříže?Snažíme se pomoci mu v jeho utrpení? Nést tíhu jeho královského úřadu na kříži? Pomoci mu zachránit svět?-td-
Starokatolická kolekta:
Věčný Bože,
děkujeme ti s radostí, že jsi nás vytrhl z moci temnoty
a přijal do království svého milovaného Syna.
V něm prožíváme vykoupení a odpuštění hříchů.
Dej, ať jsme s ním, až přijde znovu ve slávě,
on, který nezachránil sebe, aby zachránil nás,
náš Pán Ježíš Kristus,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí na věky věků.