I největší hříšník může být omilostněn a obrátit se, Boží milosrdenství přetváří člověka.
Abk 1, 1-4; 2, 1-4:
Prorok volá o pomoc k Hospodinu, jde mu o věc Boží, nikoli o osobní nesnáze. Touží po Božím zásahu v situaci bezpráví. Bůh však nezasahuje. V dalším oddíle Hospodin odpovídá na prorokovo volání a ujišťuje ho o své věrnosti. Viděním, odpovědí, jsou snad míněna slova 4. verše - …spravedlivý ze své víry bude žít.
Iz 1, 10-18:
Prorok kritizuje zkaženost lidu, jeho předstíranou zbožnost a ukazuje, že bez čistoty srdce není slavení svátků ani obětování darů k ničemu. Bůh vyzývá lid k obrácení a očištění, jako prostředek této změny nabízí svou milost a ukazuje, co dělat. Šarlat a purpur (v.18) (barvy těžko z látky odstranitelné) symbolizují hrůznost viny, sníh a vlna dokonalou nevinnost.
Ž 119, 137-144:
Mluvčí je člověk pohrdaný, který ve svém strádání čerpá posilu ze spravedlnosti a pravdy Boží, kterou poznává v Zákoně.
Ž 32, 1-7:
Děkovný žalm po prožitku odpuštění hříchu. Je to veřejné svědectví omilostněného člověka, který dostal možnost nového vykročení. Vyzývá ostatní k modlitbě v dobách soužení, Bůh je nejlepším útočištěm.
2 Te 1, 1-4.11-12:
Pavel chválí víru vytrvalou a vyjadřuje za ni vděčnost. Modlí se s církví za posilu svých spolubratří ve víře.
Lk 19, 1-10: Zacheus
Výklad po verších:
v. 1 Jericho – poslední Ježíšova zastávka na cestě do Jeruzaléma, bohaté vzkvétající město nedaleko Jordánu v oáze. Ježíšovo jednání v Jerichu vystihuje ve všech evangeliích smysl a cíl Ježíšovy poslední cesty.
v.2 Zacheus (Zakchaijos) = čistý, spravedlivý nebo sraženina od Zacharijáš = Hospodin pamatoval. Je to celník – pohrdaný člověk, viz další příběhy o celnících, např. z L 3, 12-13 vyplývá, že běžně okrádali. Majetek je zvláště v Lukášovi viděn jako velké nebezpečí pro vytrvání ve víře.
v.3 – Zacheus byl malé postavy, tedy postižený nejen na duši, ale i na těle. Touží vědět, co se děje.
v.4 – Vylezl na moruši, což musela být dost práce. Moruše je vysoký strom se silným kmenem a korunou do široka – výborná rozhledna a zároveň úkryt. Zvědavost u něj vítězí nad konvencí nebo touhou vypadat velebně. Přesto hlavní zlom přichází až v Ježíšově oslovení.
v.5 – Ježíš jde kolem a najednou pohlédne vzhůru – jak se asi Zacheus cítil? Ostatní (možná ho leckdo zná a ne v dobrém světle) tam také najednou hledí, do jeho úkrytu. Ježíš ho oslovuje pozváním. Oslovení jménem je překvapivé. Ježíš zve Zachea dolů mezi ostatní (církev), je to oslovení bez výhrad a podmínek ani ho nepodkládá argumenty. Společenství se zúčastní každý, kdo Ježíše přijme právě takto, bez výhrad. Zároveň je tu Zacheovi dána svoboda, Ježíš mu nediktuje, co má přesně se svým životem udělat. Na to Zacheus přijde sám. O to větší pokání a změna nastává u toho, kdo tuto vyjímečnost přijal. Ježíš musí zůstat dnes, tj. okamžitě, bez odkladu, ne v nějaké vzdálené budoucnosti. Oslovuje právě Zachea, toho nehodného. Musí zůstat (tj. snad i přenocovat) u toho, kdo je odstrčen, vyčleněn.
v.6 – Zacheus nenucen rád rychle vše udělá, je radostně překvapen.
v.7 – V kontrastu jsou tu reptající ostatní. Styk s hříšníkem poskvrňoval, pravověrný Žid nesměl pod střechu pohana, nekajícího. Možná tu hraje roli i jejich představa o vznešenosti učitele.
v.8 - Zacheus se zastavil – chce říci něco důležitého, neumí zároveň jít. Je překvapivě osloven, a dokonce nabízí víc, než přikazuje Tóra (Lv 5,20nn pětina navíc, Nu 5,5-6, v případě krádeže dvojnásobek, jen výjimečně čtyřnásobek Ex 21,37, 2S 12,6 – David a Nátan). Zákon rád dodrží, Zákon vyučuje spravedlnosti, ale bez Ježíšova oslovení by tuto jeho funkci možná nikdy nepochopil. Navíc sám vymýšlí, co udělat, Ježíš mu nechává svobodu a on sám přichází na to, co jako bohatý člověk může udělat.
v.9 – Ježíšův příchod nese spásu tomu, kdo jej přijme. Zacheova upřímná štědrost nám ukazuje, že jej přijal. Spása patří celému domu – je tu pro celou Zacheovu rodinu ( viz Lydie 16,15 ve Skutcích). Je to syn Abrahamův znamená, že je Zacheus příslušníkem vyvoleného lidu, dědicem zaslíbení jako Abraham.
v. 10 - Bylo probuzeno k životu to, co bohatstvím zahynulo: Izraelský původ není automatickým nárokem na záchranu. Ježíš přichází ale i k těm, kdo se vlastní vinou vyloučili z tohoto lidu a vrací je jako ovce do ovčince.
Homiletické podněty:
Příběh je na motivy velmi bohatý, a tak jen stručně: Zacheus nám může být zrcadlem v tom, že každý jsme v něčem lilipután a potřebujeme Boží oslovení. Je to na druhou stranu i výzva oslovovat další, a to zvláště tyto odstrčené, úplně jiné, lidi mimo církev. Zacheus teprve po svém obrácení začne ostatní vnímat jako bližní. Na konci cesty do Jeruzaléma ukazuje evangelista její smysl a cíl: spasit, co zahynulo (viz Ez 34,16).
-mš-
[obrázek1]
Starokatolická kolekta:
Bože,
ty jsi přítel všeho života.
Vyhledáváš nás a zveš nás bez jakýchkoliv podmínek.
Dej, ať se při této slavnosti setkáme s tvým Synem,
který hledá a zachraňuje ztracené.
Prosíme o to skrze Ježíše Krista,
našeho Pána a bratra,
který s tebou a s Duchem svatým