23. neděle v mezidobí C

Texty:
Jr 18, 1-11 nebo Dt 30, 15-20
Ž 139, 1-6.13-18 nebo Ž 1
Flm 1-21
Lk 14, 25-33

Z redakčních důvodů jsme nezvládli připravit vlastní homiletickou přípravu. Přinášíme proto přípravu A. Scarana:

Ježíš směřuje do Jeruzaléma (Lk 13,22), kde ho čeká utrpení a smrt (Lk 9,22). Na pozadí tohoto Ježíšova údělu je třeba chápat i jeho výzvu k sebezapření a přijetí kříže: pokud chce učedník následovat Mistra až do Jeruzaléma, má se připravit k přijetí stejného údělu. Dvě následující podobenství nechtějí povzbudit k rozvážnému přemýšlení, zda máme na to, abychom následovali Krista (taková myšlenka se vůbec v NZ nevyskytuje!). Spojnici musíme tedy hledat jinde: tou je uschopnění se, připravenost k dokončení úkolu.

K hlubšímu porozumění textu:

25-27 Ježíš směřuje do Jeruzaléma (Lk 13,22), kde ho čeká utrpení a smrt (Lk 9,22). Na pozadí tohoto Ježíšova údělu je třeba chápat i jeho výzvu k sebezapření a přijetí kříže: pokud chce učedník následovat Mistra až do Jeruzaléma, má se připravit k přijetí stejného údělu. Tím křížem učedníka přitom můžeme chápat utrpení a pronásledování kvůli Kristu, nebo sebezapření a relativizování všech vztahů kvůli Kristu (nést kříž totiž následuje po výzvě, aby učedník kladl na druhé místo všechny vztahy a věci, proto se to může chápat jako konkrétní projev kříže, tj. zapření a odumírání něčemu).
Klást své nejbližší na druhé místo koresponduje částečně s Lk 9,59.61 (také tam následování Krista má absolutní prvenství). Je třeba si v tomto kontextu ujasnit, že se v Ježíšově době následování dalo chápat jen doslova, jako opuštění domova a příbuzných.
28-33 Dvě následující připodobnění nechtějí povzbudit k rozvážnému přemýšlení, zda máme na to, abychom následovali Krista (taková myšlenka se vůbec v NZ nevyskytuje!). Zdánlivě vůbec nesouvisí s naším kontextem, vždyť Ježíš hovoří o oproštění se, kdežto podobenství o tom, čím se máme vybavit k dokončení úkolu. Spojnici musíme tedy hledat jinde: tou je uschopnění se, připravenost k dokončení úkolu. Dělat věci napůl znamená nedělat je vůbec, skončit neúspěchem: a to platí jak pro krále chystajícího se k bitvě, tak pro onoho stavitele a hlavně pro Kristova učedníka. Učedník se má uschopnit ke skutečnému následování Krista tím, že postaví na druhé místo své drahé (včetně sebe a hmotných prostředků starost o majetek může totiž mít katastrofální důsledky, srv. 6,24; 8,14; 16,14) a přijme kříž (nepříjemnosti kvůli Kristu a jeho slovu). Jen tak může skutečně následovat Ježíše.

Společné rysy prvního čtení a evangelia:
Překážky na Boží cestě (ustaranost, závislosti).

K úvaze:

Divný to Ježíšův přístup: místo aby pochválil davy, že ho následují, místo aby jim přislíbil hojnou odměnu, vyjadřuje nespokojenost: nestačí ho následovat, je třeba udělat víc. Ježíš tak nakládá další břemeno na tyto snaživce. Nedopustil se v tomto případě pastorační chyby či přehmatu? Neměl se raději spokojit s jejich dobrou vůlí? Kristus, navzdory povrchnímu zdání, nepřidal další břemeno, ale spíš od všech možných (i nemožných) břemen vysvobodil. Vysvobodil a uschopnil ke hbitému a plnému následování. Vždyť ti lidé chtěli následovat Krista (a skutečně ho následovali), ale byli jen na poloviční cestě. Udělali jen první počáteční krok: nechali se přitáhnout Ježíšovou osobou. Ale to bylo málo. Bylo třeba se rozhodnout zcela, aby toto následování neskončilo fiaskem a výsměchem. Proto ta dvě podobenství o králi a staviteli věže: tak jako tito dva se museli připravit a uschopnit k dokončení díla, i Kristovi následovníci se musí uschopnit. A tímto uschopněním je osvobození ode všech pout (rodinných, majetkových a egocentrických), které brání člověku při chůzi: jsou mu spíš břemenem, kamínkem v botě, který tlačí a znemožňuje pohodlně kráčet.
Takže Kristova výzva není dalším břemenem, ale oproštěním od břemen. Ježíš volá ke svobodě. Zároveň jeho výzva je i praktickou radou: bez takového plného rozhodnutí, zahrnujícího všechny lidské vztahy a rozměry života, skončí prvopočáteční dobrá vůle neúspěchem, nezdarem. Ona dobrá vůle je jen začátkem, polovinou následování Krista. A dělat věci jen polovičatě nevede k cíli. Tak jako je nesmyslné začít školu a nedokončit ji, jako je nesmyslné začít stavět dům a nedokončit ho, podobně je nerozumné a pošetilé následovat Krista a nedotáhnout to do konce, do všech důsledků. Takové následování nestačí. Je třeba následovat Krista ve všech oblastech svého života, dávat mu přednost před hmotnými věcmi, před rodinou, před sebou samotným. Protože pokud jsme objevili Krista jako drahocennou perlu, bylo by takřka nemožné nedat za něj všechno.

Starokatolická kolekta

Svatý Bože,
tvá velikost přesahuje všechno naše chápání.
Osvoboď nás od povýšenectví,
od egocentrismu a od břemen našich starostí,
abychom byli schopni poznávat
nevyčerpatelné bohatství tvé moudrosti
skrze našeho Pána a Mistra, Ježíše Krista,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí navěky.