2. neděle po Vánocích C

Autor:
Publikováno:

Texty:
Jr 31, 7-14 nebo Sir 24, 1-12
Ž 147, 12-20 nebo Mdr 10, 15-21
Ef 1, 3-14
J 1, (1-9) 10-18

1. čtení Sir 24,1-2.8-12

Jedná se o hymnus, který oslavuje "vtělení" Boží moudrosti. Ta "vyšla z úst Nejvyššího" a "přebývala na výsostech". Bůh pak dal této moudrosti rozkaz, aby se "usadila v Jakubovi": tím se míní její "vtělení" v Mojžíšově zákoně.
Mezi tímto hymnem a Janovým prologem je nápadná podobnost, která nesmí zastírat novost zvěsti Nového zákona: "Slovo" je víc než pouhou Boží moudrostí - je božskou osobou, která vtělením vzala na sebe lidský úděl se vším, co k tomu patří.

2. čtení Ef 1,3-6.15-18

Kristus nedává člověku pouze osvobození a uzdravení, ale zcela novou důstojnost. V "Synu" jsme totiž také my syny a dcerami téhož Otce. Jako milované děti dostáváme všechny duchovní dary, abychom tak mohli před druhými "vtělit" Boží dobrotu a moc. Avšak jen čisté a osvícené srdce dokáže tyto dary poznat. Z velikosti darů je pak možné vytušit nádheru a slávu samotného Dárce.

Evangelium Jan 1,1-18

Janův prolog navazuje na starozákonní teologii o moudrosti, kterou zároveň překonává: moudrost (Slovo) je zde zcela jasně osobou postavenou naroveň Bohu. Osoba Slova je Otcovým sebevyjádřením a sebesdílením. Skrze Slovo Otec vstupoval do rozhovoru s člověkem už od stvoření světa. V tomto Božím sebesdílení však vtělení představuje naprostý průlom: Bůh se setkává s člověkem tváří v tvář. Je tu dar plného setkání.

K úvaze

Pro mnoho lidí Vánoce už skončily, začala "obyčejná rutina". Pro nás křesťany však vánoční doba pokračuje ještě několik dní, až do následující neděle svátku Křtu Páně. Tyto dny nejsou "násilným natahováním" svátků, "umělým oživením" vánoční atmosféry. Církev velmi dobře ví, že každý člověk potřebuje delší čas k pochopení, vstřebání, přijetí. A tím spíše je třeba "investovat" čas, abychom doopravdy přijali dar Vánoc.
Fakt, že se Kristus skutečně narodil, nepopírají ani historici (ať už jsou věřící, nebo ne). To je dnes "samozřejmostí". Bylo by však "málo" uznat, že Kristus před 2000 lety ležel v jeslích. Neuralgický bod křesťanské zvěsti je ujištění, že se Ježíš narodil pro mě a pro tebe! On přišel z lásky k člověku, ke každému z nás, čili kvůli mně! Kristus je ten největší dárek, jaký jsme mohli objevit u vánočního stromku. Dárek od samotného Otce. Dárek cennější než nejnovější typ mobilního telefonu či DVD. A pokud jsme nežasli nad tímto dárkem, pokud nám připadal "fádní a nezajímavý", pak to znamená, že jsme jej dosud "nerozbalili"! A … ne nadarmo nám církev poskytuje čas, abychom se vrátili k vánočnímu stromu a "objevili" ten přehlédnutý dar - ne od partnera či přátel, ale od samotného Otce.
Nově smíme žasnout nad tou neuvěřitelnou zvěstí, že Otec si na mě "vzpomněl" a dal mi "to nejlepší" (je to skutečně neuvěřitelné, že právě mně je určen tento dar - tak neuvěřitelné, že mnohým nestačí ani celé vánoční období, aby tato pravda víry "sestoupila" z rozumu do srdce). Zkuste si připomenout, jakou radost máte, když nějaký přítel něco pro vás udělá: zavolá, pošle dárek. On si mě všiml, nezapomněl na mě! Podobně můžete žasnout, že Bůh na mě nezapomněl, a dal mi … svého Milovaného.
A pokud uvěřím té neuvěřitelné zvěsti, že Ježíš je ten dárek určený právě mně, pak v tom daru najdu … další dárky: ujištění, že Bůh na mě nezapomněl, že je mi blízko. Že nejsem sám. Že v Ježíši nacházím sílu a motivaci pro svůj každodenní život. Že si "mohu dovolit" být slabý, připouštět svoje slabosti a selhání - vždyť Kristus sestoupil "na moji úroveň", aby mi podával ruku, posiloval. Mohu si dovolit ukázat "svoje rány z minulosti", svoje obavy a nejistoty - Kristus je totiž skutečný člověk, který s "lidským" (ba "nadlidským"!) pochopením vnímá a podává uzdravující balzám svého slova.
V Kristu mohu nacházet toto všechno … a ještě mnohem víc. Boží Syn se právě svým vtělením "předimenzoval" na moji míru, chápavost i omezenost. Takového Boha jsme potřebovali - ne daleko v nebi, ale "na zemi", na naši míru. Boha pro člověka, pro mě a pro tebe.

K reflexi

1. První čtení mě podněcuje, abych si uvědomil, že "vtělení Slova" v lůně Panny předcházelo vtělení Moudrosti (Slova) v lidských slovech. Díky tomuto vtělení máme slova Písma, slova "na naši míru", pro náš běžný život. A za tento dar mohu nyní děkovat.

2. Verše 17 a 18 (druhého čtení) obsahují krátkou modlitbu, kterou si mohu přivlastnit a "opakovat" - za sebe, za druhé lidi. Jen samotný Otec nás může totiž osvítit a "ukázat" hloubku tajemství vtělení, ukázat "svůj vánoční dar"…

3. V čem vidíš pro svůj život smysl vtělení?

Také tentokrát příprava nepochází z vlastních zdrojů, ale vypůjčili jsme si ji od Angela Scarana. Homiletičtí praktici jsou ve vánočním období přece jen příliš vytíženi.


Kim Heung Jong, Korea: Vánoční scéna

Starokatolická kolekta:

Bože světla,
osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří.
Zjev se nám lidem, abychom tě poznávali a obrátili se k tobě.
Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista,
našeho Pána a bratra,
který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a působí na věky věků.