Evangelium první adventní neděle ročního cyklu C odkazuje k parusii, druhému příchodu Kristovu k soudu. Soud (ř. krisis) znamená krizi - radikální relativizaci navyklých hodnot ("zachvění nebeských mocností"). Text hovoří o velkém přerodu. Příchod očekávaného musí provázet porodní bolesti. Víra, která toto ví, má umět číst znamení času. Člověk, který žije nadějí (a křesťan smí), si nemá nechat ničím zakrýt horizont svého očekávání.
Text
Jr 33, 14-16
V době pocitu všeobecného zmaru a zpustošení přináší prorok slovo zaslíbení příchodu Mesiáše. On přinese právo, spravedlnost, spásu a bezpečí. Ve svaté zemi jako mnohde jinde na světě však dosud převládá opak. Přesto věříme: Už "přišel ten, jehož království není z tohoto světa (J 18,36), a přinesl spravedlnost - v ospravedlnění hříšníků (Ř 5,16nn)" (M. Heryán).
1Te 3, 9-13
Adventní revize hodnot není zaměřena pouze k pokání, ale má především připravit srdce pro obdarování radosti z Přicházejícího a z divů milosti, které činí v našich vztazích. Vždyť bez lásky a radosti by lidské srdce bylo slabé pro setkání se Svatým. Jak na tom ale doopravdy jsme s našimi vztahy - osobními, církevními, společenskými, mezinárodními? Můžeme se připojit k Pavlově touze po společenství a sdílení? (téma k vyznání vin)
L 21, 25-36
v.25-26
Apokylyptické představy, které Ježíš předkládá posluchačům, je dobré číst v duchu prorocké tradice Izraele. Proroctví není věštění ani jasnovidectví, ale analýza přítomné situace, diagnóza doby. Jako neléčená nemoc má své důsledky, které lékař zná, tak i stav lidstva vede k nevyhnutelným závěrům. Přesto apokalyptické výroky nemají posluchače ubít, vždyť přinášejí i prvek naděje: ještě je čas přiznat si nemoc, přijmout lék, změnit se...
v.27-28
Všechny hrůzy jsou jen porodními bolestmi. Ten, který přichází na svět je Kristus - ne tajemný vládce vzbuzující úzkost, ale ten, který je v církvi již znám a očekáván. Proto pro ty, kteří čekají na svého Pána, jsou symptomy konce časů povzbuzením k víře a naději.
v.29-31
Podobně jako lze usuzovat na přírodní zákonitosti, měl by se věřící člověk učit také číst znamení času: Co to znamená, když se toto děje? Víra není abstraktum, ale dává porozumět konkrétním situacím lidského života a společnosti. Když pučí stromy, přijde léto - když se otřásá to, na čem stojí svět, je za dveřmi Boží vláda.
v.32
"Tímto pokolením" neměl Ježíš zřejmě na mysli své současníky, ale spíše všechny, o nichž platí jeho diagnóza doby. A "to všechno", co se má stát, odkazuje k sumě "porodních" bolestí světa. Tedy: každá generace musí počítat s parusií.
v.33
Ježíšova slova, která nepominou se zanikajícím kosmem, nevyjadřují ideu nebo stvoření podřízenou skutečnost (jako nebe a země). Jeho slovo vyjadřuje novou stvořitelskou realitu. Je to ono, která dává smysl i našim časným dějinám.
v.34-35
Každá forma legálního či nelegálního opojení chce otupit strach z toho, co nás čeká a je nám dosud skryto. Srdce zatěžuje vše, co zakrývá výhled k Bohu, který je jediným naplněním a zajištěním lidského života. Každá iluze se může stát pastí. Radikální otřesení hodnot, které evangelium zvěstuje, znamená, že nejen spoutanost hříchem nebo konzumním přístupem ke skutečnosti, ale i lpění na dobrých Božích darech (úspěch, vztahy...) nás může v okamžicích krize (a smrt zřejmě nemine nikoho z nás, nebude-li naše generace právě tou, která zažije parusii) polapit do tenat zoufalství a beznaděje.
v.36
Proto je třeba zachovat si bdělost ducha - cestou k tomu je křesťanům od počátku modlitba, v níž se otvíráme pohledu na Boží skutečnost, nedeformovanou našimi iluzemi.
Homiletické podněty:
"Hle, přicházejí dny..." To je zvěst adventu. Přichází něco nového a porodní bolesti to víře dosvědčují. Můžeme přestat lpět a strachovat se a znovu se učit: otevřít se radosti a nadít se toho nového, které se rodí na svět.
"Mnohé jevy v přírodě, v dějinách i kolem nás vyvolávají oprávněné obavy z budoucnosti. Mnoho jistot se otřásá. Křesťané se mohou opírat o Kristovo slovo o naději, že Bůh vládne. Nejsme vydáni napospas silám zkázy a zániku. Výhled k příchodu krále nás má držet v bdělém stavu a činnosti." (M. Heryán)
-kš-
Fra Angelico (1432-35): Poslední soud
Starokatolická kolekta:
Živý Bože, přijď, abys nás spasil!
Vysvoboď nás z moci zla a hříchu
a pomoz nám vyjít vstříc Kristu cestou spravedlnosti,
aby až znovu přijde, nás našel bdící
- Ježíš, náš Pán a bratr,
který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a působí navěky.
nebo:
Bože, náš Otče,
tvá láska přivedla tvého Syna mezi nás lidi.
V něm jsi nás pozval a stále nás zveš k životu, který nekončí.
Chceme vnímat znamení času a vědět, že přichází.
Prosíme tě, dej nám bdělost a vytrvalost
a také radost z toho, že naše spása se blíží v něm,
v Ježíši Kristu, našem Pánu a bratru,
který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a působí navěky.