Veršem 8. původní text evangelia zřejmě končil: "A nikomu nic neřekly, protože se bály." Skutečně zarážející závěr zprávy o ústředním článku křesťanské víry. Mnoho bylo napsáno o tom, že kérygmatem - zvěstí je tradice o Kristově smrti za naše hříchy a jeho vzkříšení pro naše ospravedlnění (viz epištolní čtení). Toto zvěstování se děje v povelikonoční církvi. Žánr evangelia je zprávou o životním příběhu Ježíše, v němž se lidem zjevil Bůh a který je v církvi zvěstován. Jde vlastně o jakési pašije s předmluvou.
Ale stejně je to zarážející: V celém vyprávění se se Vzkříšeným nesetkáme. Je spíše protkáno lidskými otázkami a hledáním, strachem, ba hrůzou. Právě do nich také zaznívá andělské poselství a poslání. V hrobu, ani prázdném, už není možné se setkat s Ježíšem. Zpráva o otevřeném a prázdném hrobu a andělském zvěstování je pozváním, pokynem na cestu - nemůže nahradit Kristovu přítomnost, která se děje v bohoslužbě církve. Tak můžeme pochopit i útěk žen: utíkají z místa, kde Ježíš není (Pokorný). Otevřený konec evangelia je pochopitelný: je pozváním ke Kristově přítomnosti tady a teď, ke křtu, k prostřenému stolu. Ne jen Ježíšova věc, učení, ale Kristova živá a přítomná osoba tu působí.
Nelze už mít pozemského Ježíše jako ho "měli" jeho současníci, nelze prodlévat u hrobu - cestou k živém Ježíši je následování. To je pro událost velikonoc charakteristické: nedělní jitro ožívá nebývalým ruchem, spěchem a chvátáním. Svědkové jsou posláni. S Kristem je možné se setkat ne ve snaze zachytit jeho odraz v minulosti. Kristus učedníky předchází, za ním, v jeho stopách je jejich místo. Anděl posílá ženy do pohanské Galileje: Kristovým vzkříšením vstupuje do světa nová přítomnost Boží, která je nejzřetelněji manifestována misií pohanů.
Ježíšovo vzkříšení není pouhým návratem do života (Lazar), ale vstupem do nové skutečnosti, novým stvořením. Na něm v Kristu máme i my účast. Kristus není živý sám o sobě někde v dáli, je živý pro nás, v nás a skrze nás.
Marek akcentuje Otcovu aktivitu v Ježíšově vzkříšení: je to Boží čin, "ano" k Ježíši. Naproti tomu janovská teologie zdůrazňuje model "zmrtvýchvstání" jako Kristovy vlastní aktivity (zmrtvýchvstání je pohled na kříž z Boží perspektivy, "mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout (J 10, 18)").
Boží dílo spásy započaté událostí vtělení (Bůh se stal člověkem, aby člověk získal účast na Boží přirozenosti) se o velikonocích naplňuje (Kristus bere naši smrt, abychom my mohli přijmout jeho život).
Lidské hledání, otázky a strachy nemizí. Právě do nich ale Kristus vstal, aby je proměnil nadějí.
Corinne Vonaesch: Vzkříšení
Starokatolická kolekta:
Bože života,
tvůj Syn zvítězil nad smrtí
a otevřel nám bránu k věčnému životu.
Plni radosti oslavujeme jeho vzkříšení
a prosíme tě, obnov nás svým Duchem,
abychom i my byli vzkříšeni k novému životu
skrze Ježíše Krista, našeho bratra a Pána,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí na věky věků.