L 2,15-21
[15] Jakmile andělé od
nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme
se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."
[16] Spěchali tam a
nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
[17] Když je spatřili,
pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
[18] Všichni, kdo to
slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
[19] Ale Marie to všechno
v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
[20] Pastýři se pak
navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim
to bylo řečeno.
[21] Když uplynulo osm
dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve,
než jej matka počala.
V rámci celku 2,1-20 jsou vv.15-20 obsahovou a stylistickou odpovědí na první polovinu. Odchod anděla a aktivita pastýřů v.15 zrcadlí skutečnosti vv.8-9, jejich úleku a andělskému zvěstování jeslí (9b-12) odpovídá úžas a zvěstování (svědectví o zjevení) pastýřů u jeslí (16-18), andělské boží chvále (13n) chvála pastýřů (20). V.19 stejně jako 51b ukazují na výrazný autorský styl Lukášův. Vyprávění o pastýřích je látkou kompaktní, která musela alespoň v ústním podání existovat v ustálené formě ještě před zařazením do Lukášova textu. Jejich zvěstování Krista je odlišné od výrazů v 1,32-35.
V.15 Odchod anděla uvádí pastýře do pohybu. Chtějí spatřit to zvěstované dítě. Spěšná reakce (v.16) na volání Boží je tím, co Pavel označuje jako "víru"; patří k vánočnímu příběhu.
V.17 Boží slovo vede k průlomu víry, k vidění a zvěstování. Slovo bez zkušenosti s Bohem zůstává prázdné a naopak, právě teprve slovo, které "jim bylo řečeno o tom dítěti" a které také dále zvěstují, vyznačuje viděné jako Boží jednání.
V.18 Okolostojící žasnou, nezařazují tedy právě viděné pouze do neutralizující kategorie již známého (Lutherovo čím větší víra, tím větší podivení a radost). Marie to ale posouvá, neboť u ní tento postoj nemizí (v.19), když pastýři opět odejdou. Ptá se, co je za tím, a zůstává otevřená pro to nové, co by tak mohlo přijít. Chtěla by tak přijít na stopu Božímu plánu.
V.20 Závěr a cíl příběhu je chvála Boha, která teď zaznívá na zemi jazyky nikoli andělskými ale lidskými. Nositelé této chvály nevytvářejí žádnou novou mesiánskou skupinu, jdou zpět ke své práci, ale jejich chvalozpěv zní spolu se zpěvem andělským.
V.21 Poslušnost vůči andělské zvěsti je ještě doplněna o
poslušnost vůči Zákonu. Jméno není nijak neobvyklé a jeho význam není vykládán
jako u Mk 1,21. Vše se odehrává jako u jiného židovského novorozeněte, jen, jak
ví čtenář a posluchač, se nad tím klene zvláštní Boží zaslíbení.
Část vánočního příběhu ukazuje opět,. že se nejedná o sentimentální vyprávění. Není tu nijak vymodelovaný motiv odmítání páru hledajícího ode dveří ke dveřím nocleh (spíše to vypadá na Josefovu improvizaci z nedostatku času – "přišla její hodina"), ani jejich chudoba není tolik dojemná. Jesličky jsou patrně nějaká mísa na těsto nebo výklednek ve stěně.
Nebeská sláva je ukázána pastýřům a skrze tyto opravdu ubohé lidi rodičovskému páru. Nicotné a bezvýznamné jesličky jsou tu jmenovány třikrát jako Boží znamení – něco téměř každodenního, nenápadného, se tak stává znamením pro velké Boží skutky a už zde ukazuje, že královská vláda Božího syna bude vypadat jinak, než byla (a bývá) očekáváno.
Bůh dává neobvykle vyvoleným svědkům zvláštní zkušenost, která jim umožňuje slyšt slovo a vyřídit je dále. To slovo lze slyšet a otevřít se mu, užasnout nad ním a ptát se, co znamená. Úžas může odeznít, anebo člověka tak pohnout, že slyšená zvěst nezapadne a působí dál. Například, že se někde zvedlo několik pastýřů, aby vytvořil první obecenství chválící Boha za jeho mocné činy v souvislosti se zvěstí o jeho Synu. Narození není samo o sobě, musí být nebesky i pozemsky proklamováno, aby byl rozeznán jeho význam. Pojmenování dítěte Ježíš je pak (s přihlédnutím k synoptickému významu tohoto jména) konsekventní k pastýřské zvěsti.
Kolekta z EA:
Laskavý Bože a Otče,
ty jsi nám v uplynulém roce prokazoval svou lásku.
Děkujeme ti za to a prosíme tě:
Zůstávej při nás i v novém roce a žehnej nám,
abychom tě po všechen čas vděčně oslavovali.
Tobě buď sláva navěky.