bílá
Název neděle
Odvozen z krásného žalmového introitu misericordia Domini plena est terra (Hospodinova milosrdenství je plná země – Ž 33,5).
Biblická čtení
Sk 3,12 – 19 (Petrova řeč po uzdravení chromého v chrámu: víra – uzdravení – pokání)
Ž 4 (“Hospodin pro svého věrného koná divy”)
1J 3,1 – 7 (“Víme však, až se /Bůh/ zjeví, že mu budeme podobni”)
L 24,36b – 48 (“Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne...”)
Rozbor textů
Sk 3,12 – 19
Čtení ze Skutků na místě jinak obvyklého čtení starozákonního. Jedná se o první část Petrovy řeči k “mužům izraelským” udiveným uzdravením chromého před odpolední modlitbou u chrámové brány. Petr vysvětluje, že uzdravení nastalo mocí Boží na oslavu Ježíšovu. Pokračuje stručnou rekapitulací Ježíšovy smrti a vzkříšení. Chromý byl podle Petra uzdraven díky své víře v Ježíšovo jméno. (Tady ovšem tkví nebezpečí naivní víry v automatické uzdravení každého věřícího.). Petr pak pokračuje výzvou k obrácení (metanohsate), které vede k “smazání hříchů”.
Vzkříšený Kristus uplatňuje svou uzdravující moc už v těchto dnech. Tuto moc lze přijímat vírou a ochotou proměňovat svůj životní styl (pokání / obrácení / metanoia).
1J 3,1 – 7
Apoštol upomíná na novou situaci, v níž žijí ti, kdo věří v Krista. Už v podmínkách tohoto pomíjivého světa jsou “dětmi Božími”, které očekávají konečnou proměnu světa. Čistota (tj. bezhříšnost) křesťanů však není dána staticky, vyžaduje aktivitu a “úsilí být čistý”, “zůstávat v Synu”. Čistota tedy může být ztracena a před tím apoštol varuje.
L 24,36 – 48
kontext
Závěr Lukášova evangelia. Zde L podává 2 příběhy: cestu do Emaus (24,13 – 35) a navazující Ježíšovo zjevení uprostřed učedníků shromážděných v nějakém jeruzalémském domě (24,36 – 49). Pak končí celý spis krátkou verzí nanebevstoupení (50 – 53).
paralely
především J 20,19 – 23, kde se také Ježíš zjevuje mezi učedníky a ti ho poznají až když jim ukáže ruce a bok. Jan ovšem nemluví o zděšení učedníků. Zmínku o pokrmu z ryby Jan posouvá na dalšího vyprávění (rybolov, J 21). Mezi podáním lukášovským a janovským jsou četné souvislosti.
dějová osnova
A. doklad tělesnosti Vzkříšeného (36 – 43)
náhlá přítomnost Krista mezi učedníky - zděšení, nepochopení
Kristus vybízí, aby se dotkli jeho rukou a nohou - radostná neschopnost uvěřit
jedení ryby jako důkaz tělesnosti Vzkříšeného
B. christologický smysl Zákona, Proroků a Žalmů (44 – 46)
Tóra se naplňuje v Kristu ukřižovaném a vzkříšeném
Kristus otvírá mysl učedníků
C. misijní pokyn (47 – 48)
ve jménu Vzkříšeného se má zvěstovat metanoia národům
zvěstovatelé (martures) jste “vy”
zvláštnosti
Podobně jako Tomášovi jsou učedníkům nabídnuty k doteku Ježíšovy údy. Ani zde však k doteku nedojde.
Ze zděšení a nepochopení učedníků lze usuzovat na změněný vzhled Krista.
Kristus “pojedl před nimi” – ne s nimi.
Zvláštní je kombinace radosti a neschopnosti uvěřit. Jak to vysvětlit?
Poslední důkazem tělesnosti je jídlo – snad náznak křesťanských agapálních hostin spojených s eucharistií?
řecký text a překlady
v. 36: Řecký i Kralický text uvádí delší variantu: + pokoj vám.
v. 39: ČEP správně překládá “maso” (ř.: sarx)
v. 40: v rkp. D (a it.) není uveden
v. 41: “nevěřili” (participium apistounten); sie aber noch nicht glaubten (Lr)
v. 47: “pokání”; ř. metanoia (proměna mysli, obrácení životní orientace)
v. 48: “svědek” – ř. martys = ten, kdo svou výpovědí nebo svým jednáním něco dosvědčuje (J.B. Souček)
zvěst perikopy
Učedníci nejsou schopni Vzkříšeného poznat – snad proto, že “jsou plni strachu” a nemají Ducha sv. Evangelista má zájem na důkazu, že Vzkříšený je tělesný - víra “v těla z mrtvých vzkříšení” v církvi byla a je zpochybňována. Kristus “otevírá mysl”, tj. dává schopnost správně rozumět smyslu Písma. Jinak Písmo zůstává nesrozumitelnou, zavřenou knihou. S tímto mysl otvírajícím Kristem se lze setkat ve slavícím, eucharistickém společenství, z něhož vyrůstá zvěstování navenek.
aplikační možnosti
- docenit tělesnost
- “řeč těla” při bohoslužbě: liturgická gesta
- eucharistické setkání s Kristem
- otvírat naději tělesného vzkříšení
- povzbuzení k hmotné solidaritě s těmi, kdo tělesně strádají
- sebekritický pohled na církev, která často nepoznává vlastního Pána
- Písmo se otevírá “tehdy”, tj. při tělesném setkání se Vzkříšeným - prožívání svátostí ukazuje na smysl Písma
C. Vonaesh: Poutníci do Emauz
českobratrská evangelická kolekta
Pane, náš Bože, ponížením svého Syna jsi pozdvihl tento svět z hlubin zahynutí. Dej těm, kdo v tebe věří, statečnou a radostnou mysl. Učiň, aby zachráněni z hrůz věčné smrti měli podíl na nehynoucí radosti. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen. (Agenda, 1988)
římskokatolická předkoncilní perikopa
Bože, jenž jsi ponížením Syna svého padlý svět pozdvihl, uděl věrným svým trvalého plesání, aby ti, jež jsi před pádem do věčné smrti zachránil, radostí požívali věčných. Skrze téhož Pána našeho. (Římský misál, 1935)
starokatolická kolekta
Bože, světlo tvé moudrosti osvěcuje bloudící, aby našli svůj domov u tebe. Pomoz nám žít tak, abychom se bezdůvodně nenazývali křesťany, ale skutečně jimi byli. Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista, tvého Syna, našeho Pána a bratra, který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí navěky věků.