22. neděle v mezidobí B

1. čtení Dt 4,1-2.6-8

1-2: Nařízení a práva jsou darem Hospodina Izraeli, kterým si z něj vytváří svůj, oddělený lid. Jsou to nařízení která vedou k životu a přežití tváří v tvář nepříteli. Jsou to nařízení a práva, která umožní nový způsob života v zaslíbené zemi.

6-8:  Nařízení a práva daná Hospodinem vedou k moudrostí a k vyniknutí Izraele nad okolní národy. V těchto nařízeních a právech je Hospodin svému lidu nejblíže, jak může jen být božstvo člověku. Celý zákon je spravedlivý a vedoucí ke spravedlnosti. Tím i k životu, a tak k Hospodinu.

2. čtení Jak 1,17-18.21b-22.(26).27

Proměna člověka je Boží dar. Slovo, které člověka proměňuje má vést ke krocení jazyka a k činům milosrdenství. Ne ortodoxie ale ortopraxe.

Evangelium Mk 7,1-8.14-15.21-23

1-2: Nevíme, kde se přesně scéna odehrává, ale je předřazena před perikopu o Ježíšově pobytu na území pohanů. Oddělení místnímu tedy předchází oddělení duchovní. Jako Ježíšovy protivníci vystupují farizeové a zákoníci. Zákoníci přijeli z Jeruzaléma. Snad si je na pomoc přizvali místní farizeové, každopádně působili jako určitý druh inspekce. Jejich kritika se váže ke konkrétnímu jednání Ježíšových učedníků: netýká se však samozřejmě oblasti hygieny, ale oblasti kultické, oblasti levitského zákona. Podobně jako zde učedníci jedná podle Lk 11,38 i sám Ježíš.

Na pozadí rituálů čistoty a očišťování (Lv 11-15) stojí prastará představa, že se člověk v kontaktu s numinózním má nacházet v jakémsi vyvýšeném stavu a to znamená, že by se měl i očistit od všeho, co by mohlo božstvo urazit nebo vyprovokovat. Jde vlastně o nápodobu boha. Tak je možné považovat za centrum těchto předpisů myšlenka, že Izrael je Božím odděleným a čistým lidem, který má žít ve svaté a čisté zemi (Lv 20,7). Svatost je tu však chápána věcně, a podobně liská nečistota a nečistota věcí byla chápána jako cosi co tkví na lidech a věcech a lze se toho zbavit omytím, postříkáním nebo ponořením. Proroci toto věcné a materielní chápání kritizovali a v jedné řadě s nimi stojí i Ježíš.

3-5: V odbočce evangelista svým pohansko-křesťanským posluchačům vysvětluje židovskou praxi očišťování na několika vybraných případech. Evangelista ale není úplně práv historii, když dodržování předpisů čistoty připisuje všem Židům. V Ježíšově době to byli právě hlavně farizeové, kdo se o toto zobecnění snažili. Saduceové byli ale například proti. Marek jmenuje základní zvyky očišťování ale zakončuje ironickou poznámkou o ponořování lehátek. Vyčítavá otázka farizeů a zákoníků se opírá o halachu, předpisy pro „chůzi životem“.

6-7: Ježíš cituje svým protivníkům proroctví z Izaiáše, které se hodí k tomu, aby je označil za pokrytce. Ukazuje tak na rozdíl mezi cílem, za kterým se snaží jít a mezi skutečností. Souvisí to s jejich vztahem k Bohu: vydávají se za zbožné a přitom uctívají jen lidskou slátaninu. Důraz je tak kladen spíš na druhou polovinu citátu: ani ne tak na rozdíl mezi uctíváním ústním a uctíváním v srdci jako spíš na rozdíl mezi ctění Boha a mezi dodržováním lidských nařízení.

14-16: Ježíš ve vší autoritě svolá celý zástup a přiměje je k poslouchání a vyzve k pozornosti. Jeho obrazné povědění s důrazem na druhou část, v níž mluví o pravé nečistotě, je vlastním centrem celé perikopy. Pravým znesvěcením člověka jsou jeho slova a činy, které se příčí Boží vůli.

21-23: Ve formě výčtu neřestí (která je se svou par. Mt 15,18n jedinou v evangeliích) se tu vypočítává, co všechno vychází z lidského srdce. Zlé myšlenky na začátku jakoby shrnují vše následující. V řečtině je rozpoznatelné určité formální řazení: prvních šest neřestí je v plurálu, dalších šest v singuláru. Věcně se loupeže vraždy a cizoložství váží na 7. 5. a 6. přikázání dekalogu. Výčet si samozřejmě nečiní nárok na úplnost, a proto je zakončen větou, která znovu opakuje, že znesvěcením člověka je zlo, které je v něm a je třeba jej z lidského srdce odstranit, pokud se člověk chce stát svatým. 

Starokatolická kolekta:

Bože našeho života,
vyburcuj nás z našich jistot a stereotypu.
Dej, ať tě nectíme pouze ústy,
nýbrž ať tobě a sobě navzájem sloužíme s vynalézavostí a radostí.
O to tě prosíme, Otče našeho Pána, Ježíše Krista,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a život tvoří navěky.