13. neděle v mezidobí B

liturgická doba a barva:
mezidobí, zelená

spojující téma:
Biblickým čtením – s výjimkou epištoly – je společný motiv záchrany od Hospodina. Zatímco Pláč a žalmy vyjadřují touhu a důvěru v záchranu, evangelium podává zprávu o tom, že nositelem a dárcem této záchrany je Kristus. On je ten, kdo nejen odstraňuje nebezpečí (bouře), ale ten, kdo překonává již nastalou (zdánlivě?) smrt. Evangelium pak podtrhuje to, co je už ve starozákonních čteních naznačeno, že záchrana (spása) souvisí s vírou (důvěrou). Téma neděle lze tedy shrnout do dvou slov: víra a spása.

VÝKLAD MK 5,21 – 43

kontext:
V 5. kap. Mk soubor tří uzdravení: posedlý v Gerase – žena s krvotokem – dcera Jairova. Evangelista střídá kázání v podobenstvích (k. 4), přírodní zázrak (4), uzdravování (5), kázání (6), vyslání apoštolů (6).

synopse:
Markovu látku zpracovává Matouš (Mt 9,18 – 26) i Lukáš (Lk 8,40 – 56). Oba rozsáhlé markovské vyprávění zkracují a zjednodušují. Oba však kupodivu upřesňují, že krvácející žena se dotkla nikoli jen Ježíšova “šatu”, nýbrž konkrétně “střapců” (cicit). Matouš na rozdíl od Mk hned na začátku udává, že Jairova dcera je mrtvá.

literární druh
Zázračné uzdravení, a to dle ustáleného schématu nemoc – uzdravující dotek + slovo – uzdravení – úžas svědků. V případě Jairovy dcery se jedná dokonce o oživení (zdánlivě?) mrtvé. U synoptiků se vyskytuje pouze tento případ a ještě uzdravení mrtvého vdovina syna (Lk 7). Někteří vykladači se ovšem vzpírají užít termínu “vzkříšení”. V Ekumenickém překladu se ovšem slovo vzkříšení objevuje v nadpiscích. U dcery Jairovy by se ovšem mohlo mluvit o “probuzení”: (“Dítě neumřelo, ale spí…Děvče, pravím ti, probuď se!” EGEIRE v. 39.41).

stavba textu
Relativně ojedinělé vložení jednoho příběhu do druhého:
a)    příběh Jairovy dcery, úvod (21 – 24a)
b)    příběh krvácející ženy (24b – 34)
c)    příběh Jairovy dcery, dokončení (35 – 43)
Je otázkou, zda evangelista propojil původně dva nesouvisející texty. Výsledkem je ovšem literárně velice zdařila kompozice plná souvislostí, narážek a konfrontací. Např. žena v dospělosti a žena jako dívka; číslo dvanáct (doba trvání nemoci // věk dcery Jairovy); dvojí pohled na uzdravující víru: za dívku prosí a věří otec, žena věří a prosí sama za sebe. Jairos je v synagoze jakožto “představený” denně – dvanáct let krvácející žena je naopak ze synagogy kvůli své kultické nečistotě trvale vyřazena. Vložený příběh navíc zpomaluje příběh “hlavní” a tak přispívá ke zvýšení napětí.

jednající osoby
·    Ježíš
·    učedníci na ulici – nechápající, co se děje
·    učedníci v domě Jairově – pouze Petr, Jakub a Jan v roli němých svědků
·    představený synagogy Jairos – úpěnlivě prosící a zoufale důvěřující
·    Jairova dvanáctiletá dcera (dítě), pasívní
·    dvanáct let nemocná “pověrčivě neodbytná” žena
·    lidé z domu představeného – bez víry
·    pohřební plačky – posmívající se Ježíšovu slovu

výklad po verších
(21) Navazující verš: evangelista plynule pokračuje v líčení událostí od 4,1: Ježíš po uzdravení posedlého v Gerase se vrací zpět přes jezero do Galileje.
(22) představený synagógy… Jairos – Jairova funkce označena jako “jeden z archisynagógů”.  Velice ceněná funkce, kterou zastávali i známí rabíni. Měl na starost vedení a zajišťování vnějšího pořádku bohoslužby. (F. Hauck, 1931) Znamená to, že v Ježíše skládá svou naději  významný představitel židovství. Proskynéze – padnutí k nohám – prozrazuje, že Ježíše ctí nejvyšším  možným způsobem, jako Boha.
(23) aby byla zachráněna – dosl. “spasena” (SÓThÉ). Spása a záchrana jsou synonyma.
(24) Ježíš Jairovu prosbu přijímá mlčky. Zástup touží po senzaci.
(25) Dvanáctileté krvácení – tj. nekonečné, nevyléčitelné (dvanáctka jako kruh). Dlouhotrvající kulticky znečišťující nemoc vyřadila ženu z společenského a bohoslužebného života (Lv 15,25nn).
(26) Střídání lékařů a opakující se neúspěch v léčbě vedoucí k celkovému zhoršení situace připomíná potíže léčby terminálních onemocnění dneška. Žena asi patřila mezi majetnější vrstvu, když si mohla nákladné léčení dovolit.
(27 – 29) Žena vnímá zpočátku Ježíše jako léčitele – jeho učení jí asi moc nezajímá (“přišla zezadu”), chce jediné, rychlé uzdravení. Dotek šatu je projevem magické důvěry v přenos uzdravující energie. Tato magická představa však není Ježíšem odmítnuta ani kritizována, jen korigována. Navíc se očekávání ženy rázem (EUThYS) splňuje. Motivem jejího jednání, který je v textu následně zdůrazněn, je ovšem víra. (v. 34, Pokorný) Vzniká otázka, do jaké míry je i pro dnešního křesťana vnímání Krista dotekem legitimní. Minimálně svátostné rituály, v nichž hmat a zrak hraje významnější roli než sluch, takový dotek umožňují. Léčivá moc láskyplného dotyku je znovu objevována i v medicíně a pečovatelství.
(30 – 33) Ježíš ovšem nechce sám sebe nechat vnímat jako anonymní fluidum. Kontakt s ním má být adresný. Proto hledá tu, která se ho nepoznána dotkla. Nejde mu jen o pouhé tělesné uzdravení ženy, nýbrž o její celostný obrat, pokání. Dává ženě šanci, aby sama přišla a “pověděla mu celou pravdu” – snad hovořila o svém dosavadním beznadějném životě. Její postoj dostává kajícný charakter. Snad v pozadí i představa hříchu jako původce nemoci. Pokorný: “Toto vyznání není podmínkou uzdravení”.
(34) Oslovení “dcero” je výrazem obnovení vztahu ženy k Bohu – může se opět nazývat dcerou Boží, Bůh je jí otcem. “Víra tvá tě zachránila” – okřídlená věta, která zde vůbec nemá dehonestující charakter. Statistiky dokládají, že na uzdravujícím procesu se důvěra pacientů odráží snad až v 50% (Křivohlavý). Zde ovšem nejde jen o uzdravení těla, ale celého života. Žena se z prostoru bezvýchodného života dostává do prostoru spásy. Setkání s Kristem ji uvádí do naděje spasení a života věčného. Víra není v Písmu nahlížena jako vrozená dispozice, nýbrž jako darovaný vztah reagující na Boží lásku.
(35) Lidé z domu představeného nepočítají s možností, že Ježíš zachraňuje. Ježíš je v jejich očích pouhý mistr, tj. učitel (DIDASKALOS). Jsou představiteli skepticko-reálného pohledu na svět. Ježíš se opožďuje kvůli ženě a dcera Jairova jakoby kvůli tomu umírá. Ve skutečnosti však ženina víra a uzdravení jsou posilou pro obdobně trpícího Jaira.
(36) Neboj se, jen věř! – i v příběhu Jairově hraje víra důležitou roli. V tomto okamžiku, tváří v tvář smrti dcery, ovšem Jairova víra poklesá. Zkušenost ukazuje, že u mnohých lidí vede setkání se smrtí ke ztrátě víry (vojáci v 1. světové válce, šoa). Takoví lidé mají být po vzoru Ježíšově potěšováni a z pochopením přijímáni. O tom, do jak Jairos Ježíšova slova přijal, se dále nemluví.
(37 – 40) Němými svědky uzdravení se stávají jen 3 vybraní učedníci a rodiče dívky. Ostatní jsou vykázáni. Ježíš zabraňuje okázalosti. Dívčina smrt je dle Ježíše jen zdánlivá a podobá se spánku, z něhož se lze probudit. Tento pohled může ve světle pozdějšího Ježíšova vlastního vzkříšení platit pro hodnocení lidské smrti vůbec (1Tes 4,13nn).
(41) Aramejský Talitha kum evangelista traduje Ježíšovu řeč v kolemstojícím srozumitelné mateřštině, nikoli nějaké nesrozumitelné zaříkávání.

homiletické podněty
·    dvě ženy v hlavních rolích. Jairos zoufale zachraňující dceru: průlom do patriarchátu?
·    nevyléčitelné nemoci a víra
·    umírání a důvěra v Krista
·    víra předpokladem spasení?
·    obecenství s Kristem je silnější než smrt
·    oprávněnost křtů dětí “na víru rodičů”

starokatolická kolekta
Bože, ty jsi nám otcem a matkou,
od tebe pochází všechno, co je a co žije.
Stvořil jsi nás ke svému obrazu
a povolal jsi nás k nepomíjejícímu životu.
Tvůj syn Ježíš nás zbavuje moci zla a zkázy,
která na nás útočí zvenku i z hlubin našich srdcí.
Pomoz nám žít v jeho lásce a v jednotě s tebou
a s vděčností ochraňovat a uchovávat tvé stvoření.
Prosíme tě o to skrze něho, Ježíše Krista,
který s tebou a Duchem svatým žije a život tvoří navěky.