Luterské církve slaví poslední neděli pod jménem "Ewigkeitssontag", čtou družičky či jiné "bdělé" texty. Zvykem prý je číst jména zemřelých v uplynulém roce (+ epišt. "dušičkové" čtení Zj 21,1-7 !). Tyto tradice se myslím v lecčem stýkají (Kristus je Pánem živých i mrtvých), nejsou neslučitelné (zvl. nebyl-li ve sboru slaven svátek Všech svatých; u nás v Ch. to letos vyzkoušíme).
Da 7, 9-10.13-14
Čtení je možno po rozšíření spojit do jednoho kusu - nejlépe 7-14.
Inaugurační slavnost krále navěky se koná na pozadí odsouzení nejmocnějšího z rohů - vladařství Syna člověka je velmi nepodobno vítězství nejsilnějších a bezcharakterních nad ostatními.
Ž 93
Proti a navzdory náhlému vzdouvání řek a postupně narušujícímu vlnobití je Hospodin ‚opásán mocí' - která neznamená zvůli, ale stálost - věrnost - (a pro nás:) důvěru, že s ním můžeme obstát.
Zj 1, 4b-8
"Učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce" - co to pro nás znamená? Přinášet oběť díků a chval, kterou svět nemůže přinést, nebo i něco víc? Víc než reprezentace Boží svatosti uprostřed lidí, víc než autorita ‚těch, kdo zvítězí,' nad národy (Zj 2,26) - být Kristovým tělem, skrze něž se uskutečňuje spása.
J 18, 33-37
Pilát vchází do pretoria proto, že podle Jana se židé odmítli ve svátek stýkat s pohany, aby se neznečistili. Potřebují svoji jinak nečistou hru dohrát do konce. Proto se scéna výslechu odehrává na dvou frontách, domácí-náboženské a světské; na obou je Ježíš poražen. Kde tedy je jeho království? Nespočívá v této dvourozměrnosti světa, v oddělení svatého od profánního.
Ty jsi král židovský?
Jan neříká, odkud a kdy se Pilát o obvinění dozvěděl, úmyslně. Pilátova otázka není zřejmě ironická, ale právně přiměřená situaci, i obviněný musí dostat slovo. Bezpráví - odsouzení nevinného - se tu děje řádně - což nejlépe vypovídá o politickém a právním řádu světa.
Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?
Necháš si napovídat věci od druhých - anebo přemýšlíš vlastní hlavou? Kdo je tvým zdrojem informací, kromě mých nepřátel? Čím jsem nebezpečný, když mne udali lidé s protiřímským cítěním?
Ježíš nepřijímá ryze věcný a neosobní diskurs Piláta. Jakoby mu šlo i o něj - o člověka, který stojí vším, čím je, na druhé straně barikády. Zajímá jej právě to, co říkáme sami za sebe, než to, co pouze přebíráme od mnohých; vyznávání a svědčení tu stojí proti pomluvě, drbu - a neutrální objektivitě.
Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?
Pilát však odmítá, že se jej věc týká jinak než právně; copak mohou "židovského krále" vyznávat ne-židé? Jak se nás příběh muže s židovským rodokmenem může týkat - z odstupu času a kultur? Co znamená Ježíšovo kralování pro naši cizotu, distanci?
Židé a jejich představitelé jsou ti, kdo Ježíše obviňují - proto se Pilát nezúčastněně táže. Co jsi udělal? - Co zlého, nebo co jsi jim udělal, že tě chtějí zabít?
Mé království není z tohoto světa. Kdyby bylo mé království z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židům; mé království však není odtud.
Ježíš odpovídá a mluví o svém království; připouští, že je král. Odmítá však, aby jeho království bylo spojeno s bojem a násilím, odmítá jej poměřovat s politickou skutečností. Při svém zatčení zakázal Petrovi (tomu, který by nejvíc mohl představovat v budoucí církvi "moc") používat meč.
Jeho království není z tohoto světa - a přece tu zůstává, a je odsouzen a zabit. Nejde o únik do zásvětí, ale o to, že cíl Ježíšovy cesty a cíl naší cesty je zcela odlišný od cílů tohoto světa. Proto je Ježíš souzen - přišel do svého vlastní, a jeho vlastní jej nepřijali
Řekl mu nato Pilát: Přece jsi tedy král?
Ježíš odpověděl: "Ty říkáš, že jsem král. Já jsem proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě; každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.
Janova scéna je obracená naruby: ten, který přijde soudit živé i mrtvé, je souzen; ten, který zná i skryté věci, je vyslýchán; ten, který povolal společenství učedníků, je sám; král je spoután. Ježíš však ví o tom, že za syrovou skutečností tohoto světa je hluboký smysl, poslání od Otce, a proto zůstává klidný. Sám klade otázky a dovolává se Pilátových slov jako svědectví o sobě.
Ježíš potvrzuje to, co již v rozhovoru naznačil, - že ‚řečí' jeho království je angažovaná mluva evangelia - svědectví pravdy. A mezi řádky říká, že jsou tu ti, kdo jsou jeho služebníci; "ti, kdo jsou z pravdy", kdo se na ní bytostně podílejí, kdo s ní hluboce souvisejí, kdo z ní vyrůstají. "Slyší můj hlas" - a potřetí, zdá se mi, zaznívá: Jsi ten "každý" i ty, králi a soudče světa, Piláte?
-jb-
Starokatolická kolekta:
Bože, náš Otče,
tvůj Syn, povýšený ke tvé pravici,
je alfou a omegou, začátkem a koncem.
Zažeň všechny ničivé síly,
vytrhni nás z temnoty
a doveď nás do království spravedlnosti, lásky a pokoje
skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho bratra,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a působí na věky věků.