34. neděle v mezidobí B / Poslední neděle církevního roku

Autor:
Publikováno:

Texty:
2Sa 23,1-7 nebo Da 7, 9-10.13-14
Ž 132, 1-12. (13-18) nebo Ž 93
Zj 1, 4b-8
J 18, 33-37

Poslední neděle v církevním roce. Ekumenický lekcionář dává prostor perikopám ke slavnosti Ježíše Krista Krále, která byla zavedena Piem IX. teprve ve XX. století a na tento termín později přesunuta. Je tu vnitřní, resp. časová souvislost s eschatologickým rázem Kristova kralování - poslední neděle roku otvírají výhled (na pozadí stálého opakování) k naplnění věků, k hlubině času, věčnosti. Narozdíl od adventního očekávání věcí budoucích je více zdůrazněno, že již v této době (ať už pro Boží lid znamená rozkvět nebo úpadek) stojíme pod Kristovou vládou. "..Vyvýšený Pán není pouze cílovým bodem liturgického roku, nýbrž našeho pozemského putování vůbec..." (A. Adam)
Luterské církve slaví poslední neděli pod jménem "Ewigkeitssontag", čtou družičky či jiné "bdělé" texty. Zvykem prý je číst jména zemřelých v uplynulém roce (+ epišt. "dušičkové" čtení Zj 21,1-7 !). Tyto tradice se myslím v lecčem stýkají (Kristus je Pánem živých i mrtvých), nejsou neslučitelné (zvl. nebyl-li ve sboru slaven svátek Všech svatých; u nás v Ch. to letos vyzkoušíme).

Da 7, 9-10.13-14
Čtení je možno po rozšíření spojit do jednoho kusu - nejlépe 7-14. Inaugurační slavnost krále navěky se koná na pozadí odsouzení nejmocnějšího z rohů - vladařství Syna člověka je velmi nepodobno vítězství nejsilnějších a bezcharakterních nad ostatními.

Ž 93
Proti a navzdory náhlému vzdouvání řek a postupně narušujícímu vlnobití je Hospodin ‚opásán mocí' - která neznamená zvůli, ale stálost - věrnost - (a pro nás:) důvěru, že s ním můžeme obstát.

Zj 1, 4b-8
"Učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce" - co to pro nás znamená? Přinášet oběť díků a chval, kterou svět nemůže přinést, nebo i něco víc? Víc než reprezentace Boží svatosti uprostřed lidí, víc než autorita ‚těch, kdo zvítězí,' nad národy (Zj 2,26) - být Kristovým tělem, skrze něž se uskutečňuje spása.

J 18, 33-37

Pilát vchází do pretoria proto, že podle Jana se židé odmítli ve svátek stýkat s pohany, aby se neznečistili. Potřebují svoji jinak nečistou hru dohrát do konce. Proto se scéna výslechu odehrává na dvou frontách, domácí-náboženské a světské; na obou je Ježíš poražen. Kde tedy je jeho království? Nespočívá v této dvourozměrnosti světa, v oddělení svatého od profánního.

Ty jsi král židovský?
Jan neříká, odkud a kdy se Pilát o obvinění dozvěděl, úmyslně. Pilátova otázka není zřejmě ironická, ale právně přiměřená situaci, i obviněný musí dostat slovo. Bezpráví - odsouzení nevinného - se tu děje řádně - což nejlépe vypovídá o politickém a právním řádu světa.

Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?
Necháš si napovídat věci od druhých - anebo přemýšlíš vlastní hlavou? Kdo je tvým zdrojem informací, kromě mých nepřátel? Čím jsem nebezpečný, když mne udali lidé s protiřímským cítěním?
Ježíš nepřijímá ryze věcný a neosobní diskurs Piláta. Jakoby mu šlo i o něj - o člověka, který stojí vším, čím je, na druhé straně barikády. Zajímá jej právě to, co říkáme sami za sebe, než to, co pouze přebíráme od mnohých; vyznávání a svědčení tu stojí proti pomluvě, drbu - a neutrální objektivitě.

Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?
Pilát však odmítá, že se jej věc týká jinak než právně; copak mohou "židovského krále" vyznávat ne-židé? Jak se nás příběh muže s židovským rodokmenem může týkat - z odstupu času a kultur? Co znamená Ježíšovo kralování pro naši cizotu, distanci?
Židé a jejich představitelé jsou ti, kdo Ježíše obviňují - proto se Pilát nezúčastněně táže. Co jsi udělal? - Co zlého, nebo co jsi jim udělal, že tě chtějí zabít?

Mé království není z tohoto světa. Kdyby bylo mé království z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židům; mé království však není odtud.
Ježíš odpovídá a mluví o svém království; připouští, že je král. Odmítá však, aby jeho království bylo spojeno s bojem a násilím, odmítá jej poměřovat s politickou skutečností. Při svém zatčení zakázal Petrovi (tomu, který by nejvíc mohl představovat v budoucí církvi "moc") používat meč.
Jeho království není z tohoto světa - a přece tu zůstává, a je odsouzen a zabit. Nejde o únik do zásvětí, ale o to, že cíl Ježíšovy cesty a cíl naší cesty je zcela odlišný od cílů tohoto světa. Proto je Ježíš souzen - přišel do svého vlastní, a jeho vlastní jej nepřijali

Řekl mu nato Pilát: Přece jsi tedy král?
Ježíš odpověděl: "Ty říkáš, že jsem král. Já jsem proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě; každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.

Janova scéna je obracená naruby: ten, který přijde soudit živé i mrtvé, je souzen; ten, který zná i skryté věci, je vyslýchán; ten, který povolal společenství učedníků, je sám; král je spoután. Ježíš však ví o tom, že za syrovou skutečností tohoto světa je hluboký smysl, poslání od Otce, a proto zůstává klidný. Sám klade otázky a dovolává se Pilátových slov jako svědectví o sobě.
Ježíš potvrzuje to, co již v rozhovoru naznačil, - že ‚řečí' jeho království je angažovaná mluva evangelia - svědectví pravdy. A mezi řádky říká, že jsou tu ti, kdo jsou jeho služebníci; "ti, kdo jsou z pravdy", kdo se na ní bytostně podílejí, kdo s ní hluboce souvisejí, kdo z ní vyrůstají. "Slyší můj hlas" - a potřetí, zdá se mi, zaznívá: Jsi ten "každý" i ty, králi a soudče světa, Piláte?

-jb-

Starokatolická kolekta:

Bože, náš Otče,
tvůj Syn, povýšený ke tvé pravici,
je alfou a omegou, začátkem a koncem.
Zažeň všechny ničivé síly,
vytrhni nás z temnoty
a doveď nás do království spravedlnosti, lásky a pokoje
skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho bratra,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a působí na věky věků.