32. neděle v mezidobí B

Rt 3,1-5; 4,13-17
Rút odvážně poslechne svoji tchýni Noemi. Dostane se jí podle zákona zastání, je Boázem zbavena hanby. Je začleněna do Božího lidu, z jejícho rodu vzejde král David, později Ježíš z Nazareta.

1Kr 17,8-16
Elijáš u vdovy v Sareptě - Hospodin se skrze Elijáše zastává vdovy, ženy v zoufalství z nedostatku. Její důvěra však přináší záchranu.

Ž 127
Dílo, které není svěřeno do Božích rukou nemá naději na úspěch.

Ž 146
Chvála Hospodina, který je věrný, chrání i vysvobozuje. (Také sirotka a vdovu – ty nejslabší).

Žd 9,24-28
Kristus je jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých.

Mk 12, 38-44
Nejdříve kontext. Ježíš se nachází již v Jeruzalémě, přesněji v chrámě (vjezd do Jeruzaléma Mk 11). Oproti Galileji jsou konfrontace s jeruzalémskými zákoníky a saducei daleko tvrdší. Stejně tak i Ježíšovo jednání a výroky získávají velmi polemický, až nekompromisně agresivní ráz, viz. prokletí fíkovníku, očištění chrámu, podobenství o zlých vinařích atd. Je nutno dodat, že Ježíš je k takovému postoji vlastně donucen ze strany svých protivníků. Na rozdíl od galilejských farizeů, kteří se s Ježíšem mnohdy přeli pro samu věc, jeruzalémská protistrana jedná čistě ze zášti. Jde ji o jedno, odstranit, zahubit Ježíše; nejde o pravdu; o jádro sporu. Do tohoto kontextu varování před zákoníky velmi dobře zapadá.

Varujte se - dá se vyložit také jako dejte si pozor na, střezte se před, nebuďte jako...

Zákoníci. Především je třeba přísně rozlišovat mezi farizeji a zákoníky. Zákoníci v době Ježíšově tvořili uzavřenou skupinu, stav, teologicky vzdělaných a k úřadu vykladačů Tóry ordinovaných židů. Per successio dále táhli řadu vykladačů zákona až k Mojžíšovi. Byla to velmi významná a vlivná skupina v tehdejším židovstvu, uchovávala a předávala myšlenkové jádro židovského náboženství; tuto skupinu (spolu s farizei) můžeme pokládat za zárodek, ne-li přímo počátek, židovské rabínské tradice, která po rozpadu a zániku politické existence židovstva, se stala nosnou strukturou judaismu

Jednání zákoníků. Na co se vlastně zaměřuje Ježíšova kritika? První Ježíšova kritika vyznívá velmi moralisticky. Zákoníci procházející se v dlouhých řízách (někteří badatelé se domnívají, že šlo buď o jakési sabbatické slavnostní roucho chudým nedostupné nebo na odiv vystavené třásně zvané cicith) V každém případě pro zákoníky bylo typické gesto zahalovat se při modlitbě do roucha, což v okolí vzbuzovalo úctu atd. Zkrátka, skupina zákoníků se těšila velké úctě (hostiny, synagogy), můžeme se domnívat, že také právem či proč ne. Problém spočívá možná v tom, že zákoníci Tóru svým způsobem zneužívají pro svou vlastní slávu; neboli, přebírají na sebe úctu, která má ve skutečnosti patřit Hospodinovu zákonu. Snad tím směrem míří Ježíšova kritika. Zákoníci tak vlastně křivdí Tóře.

Ta druhá výtka je mnohem tvrdší. Vyjídat domy: pravděpodobně mohlo jít o zneužívání slabého postavení ovdovělých žen ze strany vlivných zákoníků. Snad šlo o jistý druh korupce, vykořisťování, znevolňování atd. Je třeba připomenout, že vdovy a sirotci byli postaveni ze zákona Hospodinova pod zvláštní ochranu. Zneužívání vdov lze tak chápat jako jisté překrucování a tím pak i překročení Tóry. Místo ochrany se tak vdově dostává nucená závislost, zotročení.
Zákoníky čeká přísnější soud (než ostatní?). Patrně je zde na mysli soud eschatologický.

41 a 42:
Chrámová pokladnice byla instituce uvnitř chrámového komplexu, kde se shromažďovaly dary především pro zřízení zápalné oběti. Markovo vyprávění je trochu nejasné. Je otázkou, jak Ježíš jako pozorovatel mohlo zjistit kolik kdo dával. Pravděpodobně proces probíhal prostřednictvím kněze, který dary přebíral, takže pří tom mohla vyniknout dárcova velikost a štědrost. Bohatí dávali velmi mnoho peněz. Tak daleko víc vynikne kontrast oné vdovy. Mince, které obětovala měly nejmenší hodnotu z tehdejších peněz; dala skutečně drobáky. Z textu přímo nevyplývá, zda se jednalo o její poslední drobné, ale charakteristika, že byla chudá tuto domněnku umožňuje. Přinejmenším takový člověk neměl na rozdávání.

43 a 44:
Jde o poučení učedníkům. Ježíšův komentář, který je uvozen slovy amen, pravím vám ... ukazuje na jeho autoritu, on smí posuzovat lidské jednání. V Ježíšově vidění vdovino jednání daleko převyšuje dar bohatých, protože dává z nedostatku, její obětavost je větší a pravější. Nejde o vnitřní svobodu od majetku, dává z lásky k Bohu. Schopnostem a možnostem člověka má odpovídat dar, není možno někým opovrhovat pro jeho chudobu a nedostatečný příspěvek na provoz církve. Ježíš zde nehodnotí nijak výši daru, příběh konstatuje, že bohatí dávají hodně (tak to má být) a chudí méně. Jde o pravost úmyslu, zda jde dárci o slávu vlastní či slávu Boží.
Důležité je, že jde o poučení učedníkům, tzn. církvi, o její pohled na chudé a méně schopné.

Starokatolická kolekta:

Milosrdný Bože,
před tebou není nikdo malý a zbytečný.
Pohlížíš na všechny, kdo trpí nouzí a útiskem.
Pomoz nám, abychom se navzájem o všechno dělili
a ujímali se slabých,
abychom tak dál předávali dar tvé lásky
skrze Ježíše Krista,
tvého Syna a našeho bratra,
který s tebou a s Duchem svatým
žije v našem středu nyní a navěky.