Služba jako životní program křesťanů a odpověď na Kristovo sebezmaření. Služba se sklání k těm, kdo nemají význam v očích světa, ale nehledí na ně přitom "shora".
Kontext:
Dnešní nedělí pokačují "pašije v mezidobí". Kristus naposled prochází vlastí a domovským městem. Předešlým uzdravením posedlého chlapce, posledním mocným činem pozemského Ježíše, se uzavírá Ježíšova veřejná činnost. Mesiášské poslání nabývá stále zřetelněji kontur kříže.
Text:
První (Jr) i druhé (Jk) čtení dávají v daném kontextu podobný smysl: Životní moudrost, jejímž počátkem je bázeň před Hospodinem, se nikdy neprojevuje sváry a arogancí, ale v dialogu s druhými a bratrskou službou pravdě. Takový způsob života nezaručuje štěstí a blaženost tady a teď - naopak, může vést až k pašijnímu spojení s trpícím a bezmocným Kristem. V takové situaci spravedlivý neprosazuje svůj spor silou, ale odevzdáním se v modlitbě do Božích rukou.
Mk 9
v. 30-32: Ježíš už nechce zavdávat příležitost k neporozumění své roli, proto prochází inkognito Galileou a jeho kroky pomalu míří k Jeruzalému. Svou pozornost soustřeďuje na Dvanáct. Chce se jim věnovat naplno, aby porozuměli před časem rozloučení smyslu Ježíšova sebevydání, které přinese spásu. Ti toho však nejsou zatím schopni. Spíše však rozumět nechtějí. Bojí se zeptat, protože by mohli uslyšet něco, co slyšet nechtějí...slovo o kříži. Přesto se po velikonocích na toto slovo rozpomněli a pomohlo jim porozumět, co se stalo a co to znamená.
v. 33-35: Nepochopení Ježíšova poslání se plně zrcadlí i v myslích nejbližších učedníků. Diskusí o své velikosti vycházejí z triumfalistických představ o Mesiáši a z toho plynoucího vlastního sebepojetí jako Mesiášových "ministrů" - těch, kdo budou v jeho slávě stát po levici a po pravici.
Ale Ježíš, přestože neruší rozdělení úloh a povolání v křesťanském společenství, zavádí nový řád své obce, který by vyjadřoval charakter jeho služby: Největší v Božích očích je ten, který slouží. I panování a služba vedení mají být službou. To je napomenutí těm, kdo jsou představenými jiných, a blahoslavení těch, kteří nemají moc a vliv, ale pokornou službou konají velké věci.
v. 36-37: Podobné téma rozvíjí slovo o dětech. Děti jsou ti, na něž nikdo nemá čas, kteří nic neznamenají pro úkoly, jimiž se zaměstnáváme, jsou bezvýznamní a bezmocní. Redaktor evangelia má možná na mysli provokřesťanské putující apoštoly, ale v běžné zkušenosti je dítětem člověk nejen na počátku svého života, ale často i na jeho sklonku a ve všech situacích ne-moci.
Myšlenka apoštolátu tu ale má své místo. Ten, kdo je poslán (=apoštol), má být přijat. Nejde jen o poslání křesťanů, o němž se často mluví, ale i o naši schopnost přijímat, na níž hodně závisí. Jen ten, kdo dovede přijmout nepatrné a bezvýznamné a být jim starostlivě blízko, jen ten může opravdu přijímat Krista ve svém životě a v něm Otce.
Obě Ježíšova logia mají společné pozadí, které nahlédneme konfrontací s horizintem velikonoc, který se v perikopě zřetelně rýsuje. Člověk se přirozeně na své cestě s Bohem míjí. Zatímco člověk směřuje ve svých ambicích vzhůru (kariéra), Bůh naopak dolů (kenosis). Na počátku změny směru stojí rozpoznání, že poraněné lidské sebevědomí není uzdraveno a naplněno mocí a vlivem, ale pouze láskou, kterou si nelze vydobýt a vyvzdorovat, ale jen přijmout. Pak se člověk může podívat novýma očima na své bližní a přiložit věcem svého života náležitou váhu.
Homiletické podněty:
Nebojíme se na to, čemu v evangeliu nerozumíme, zeptat, abychom neuslyšeli slovo o kříži?
Kariérismus vyhledává styk s mocnými a vlivnými (pokušení církve i jednotlivců). Kdo však zná svou velikost v Božích očích, může se odevzdat nepatrným a bezvýznamným.
Přijímání Krista ve svátostech nebo osobní mystické zkušenosti se může rozplynout v iluzi, není-li potvrzeno přijetím těch, v nichž se s námi Kristus setkává.
Starokatolická kolekta:
Bože míru a lásky,
odstraň z našich srdcí všechny zlé myšlenky a přání.
Učiň z nás nástroje svého pokoje,
aby vyrostla setba tvé spravedlnosti
a svět byl obnoven v Kristu, tvém Synu,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí na věky věků.