Téma neděle: “Nebýt jen posluchači slova. Ale jednat!”
Ekumenický lekcionář po pěti nedělích četby Janovy evangelia se vrací k evangeliu podle Marka. Spojnicí mezi četbou z 6. kapitoly Janova evangelia a evangeliem této neděle je chléb. Jezení chleba. Nyní jde o to, že někteří z Kristových učedníků jedí chléb, jsa kulticky znečištěni.
Spojnicí všech třech čtení je hledání a zkoumání toho, jaká pravidla a zákony určují náš život. Jak nakládáme s tím, co jsme přijali od “svých otců”. Jak jednáme podle slova, které jsme slyšeli od svého nebeského Otce.
2. Text
Dt 4, 1-2.6-9
Boží nařízení Izraelskému lidu svědčí o Hospodinově zájmu o lid. Zákon proto není břemenem, ale moudrostí a rozumností. Není “mrtvou literou”, ale živým dědictvím, které je nutno předat dál.
Ž 15
Žalm je liturgií vstupu do chrámu. Poutník se ptá levity sloužícího u brány, na podmínky vstupu do chrámového nádvoří. A dostává odpověď končící požehnáním. V odpovědi poutníkovi zazní deset požadavků: 1. bezúhonný život a spravedlnost, 2. pravdomluvnost, 3. nepomlouvání, 4. neubližování, 5. nehanění, 6. opovrhování zlem, 7. bohabojnost, 8. držení slova, 9. nelichvaření, 10. nebraní úplatků.
Jk 1, 17-27
Oproti aktivizmu všeho druhu je zde do popředí kladeno tiché přijetí zasetého slova a jednání podle něj. Teologie sv. Jakuba zdůrazňuje sílu skutků po přijetí křtu, ale také sílu milosti v slovu evangelia, které dává prostor svobodnému rozhodování podle víry. U Jakuba je přijetí božího slova vírou a darem víry ve křtu také uskutečňováním v reálném životě. Jde o to Boží slovo slyšet, přijímat je a uskutečňovat je skutky. Jakubovi záleží na tom, aby věřící nebyli jen posluchači, aby tím sebe sama neklamali. Tím by podkopávali svou spásu i jádro pravé zbožnosti. Apoštolovi jde o ryzí a bezvadnou zbožnost, o trvalý odstup křesťana od světa s jeho mentalitou síly, přehlížení slabšího a toho, kdo se nedovede bránit.
Mk 7, 1-8.14-15.21-23
1 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.
2 Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
3 (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.
4 A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
5 Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
6 Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'
8 Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
14 Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:
15 Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.
21 Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
22 cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
23 Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."
1-2 Rabíni z Jeruzaléma jsou na inspekci v Galileji. Jednání učedníků (a tedy ne Ježíšovo chování) podněcuje diskuzi. Jedí totiž chléb (sic! v překladu ČEPu slovo “chléb” chybí) neumytýma rukama. (Jezení chleba tak spojuje téma tohoto čtení s těmi předchozími pěti nedělemi.) Jedí “sprostýma” rukama. Tedy profánníma, nesvatýma, Bohu nenáležejícíma rukama. Právě toto rozdělení mezi náboženskou, božskou sférou a sférou všední, Bohu nenáležející sférou života, Ježíš zásadně překonával.
3 “Tradice starších” označuje židovský výklad zákona.
4 Zejména při návratu z trhu je nebezpečí nečistoty velké kvůli setkání se s jiným. Pro očištění zde není použito slovo “umýt”, ale slovo “ponořit” (tedy stejné slovo, které znamená také “pokřtít”). Výčet všech zvyků naznačuje pohrdání nežidů vůči nim.
5 Otázka rabínů míří k chování učedníků, které je odprostěno od výkladů zákona.
6 Otázka je odlehčena tím, že se pozornost zaměří ne na zákon sám, ale na jeho výklad. Farizeům je vyčteno pokrytectví. Zákonictví je jen zdánlivá svatost. Všechna zbožnost, která chce být měřena, zůstává založena na zdání, neboť jen navenek viditelné může být měřeno. A je přitom jedno, zda tím fórem, které má posuzovat, je vlastní svědomí, lidé nebo Bůh.
7 Ozřejmující prorocká kritika vnějškové zbožnosti, kterou se člověk domnívá být někým před Bohem.
8 Verš osmý je ilustrován verši
9-13: “korbán” se říkalo, když se nějaký předmět zasvěcoval Bohu, tedy vyjímal se z běžného užití, bez toho, aniž by se zároveň odevzdal do chrámového pokladu. Ve verších 9-13 jde tedy o otřesný příklad, kterým ale není vyřešena otázka dodržování zákona, protože pozdější židovské učení zastávalo v tomto případě Ježíšovu pozici. Podstatné zde je nepodmíněné nasměrování na člověka.
14 Výzva ke slyšení podtrhuje obrazný charakter slova, které lze chápat jen “otevřenými uši”.
15 Výrokem, že věci světa nejsou nečisté, ale stávají se nečistými teprve srdcem člověka, se křesťanská obec přiklonila k víře v dobré Boží stvoření. V žádném případě tedy vnitřní není hodnotnější než vnější. Právě “srdce” může být zlé. Tyto úvahy hrály důležitou roli právě v otázce společenství jednoho stolu mezi židy a pohany.
21-23 Seznam znesvěcujícího je podobný dalším textům, které pocházejí z helenistického židovství. Tradiční je souvislost mezi hříchem smilstva, chamtivostí a modlářstvím (rouháním). Přece jen je ale seznam tak rozšířen, že nelze rozlišovat mezi činy a myšlenkami.
Z celého textu lze zaslechnout ironickou polemiku zdravého rozumu proti nepochopitelným praktikám dodržování zákona. Ono zakotvení v evangeliu, tedy v osvobození člověka od “skutků”, tedy od všeho, o čem se domnívá, že to musí, je vidět teprve při pohledu na celé Markovo dílo.
3. Homiletické podněty:
K evangeliu:
- kdo jsou farizeové?
“Být farizeem” se stalo pořekadlem. Ačkoli naše představa o farizejích neodpovídá historickému stavu věcí. Nepoužíváme tuto etiketu proto, abychom omluvili sami sebe ve svém jednání? Nemáme žádné právo stavět se na lepší stranu a prstem si ukazovat na domnělé farizeje.
- pravidla, řády a zákony
Jsou důležité pro lidské soužití, protože mají chránit hodnoty, které za nimi stojí. Jaká pravidla dodržuji ve svém osobním životě? Jaké hodnoty za nimi stojí?
- Boží zákon
Lidé vnímají “Boží přikázání” rozdílně: jako ukazatel cesty, jako zdvižený prst, jako ponaučení, jako přísný zákon. Skrývají se za tím často bolestivé zkušenosti a strach budící obrazy Boha.
- co přichází zvenku, co zevnitř…
Nad symbolem kruhu (nebo např. gotické mandaly, kterou lze posluchačům ukázat) můžeme přemýšlet o různých vlivech a silách. Co mě táhne ven z kruhu, co mě vede dovnitř? Kde se sám nacházím? Co přichází z mého srdce?
“Lidské srdce” je obrazem pro místo určené k rozhodování, k přijetí božího slova a v uvádění je ve skutek. Je to sídlo života, sídlo svobodného rozhodování člověka. Otázkou je, co je vlastně tím, co lidské nitro znečišťuje? Je to obsah lidského nitra před tím, než do něj přišlo Boží slovo? Co to znamená, že jíst chléb lze i kulticky nečistýma rukama?
Starokatolická kolekta:
Bože našeho života,
vyburcuj nás z našich jistot a stereotypu.
Dej, ať tě nectíme pouze ústy,
nýbrž ať tobě a sobě navzájem sloužíme s vynalézavostí a radostí.
O to tě prosíme, Otče našeho Pána, Ježíše Krista,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a život tvoří navěky.