17. neděle v mezidobí B

Autor:
Publikováno:

Texty:
2 Kr 4, 42-44 (2 Sa 11,1-5)
Ž 145, 10-18 (Ž 114)
Ef 3, 14-21
J 6, 1-21

1. Kontext (církevního roku a čtení)

Téma neděle: Nasyceni uprostřed Božího lidu
Náš dobrý pastýř nejen že dává odpočinout a vodí na klidná místa, ale také prostírá svůj stůl. Tak jako rozumí naší únavě a odstraňuje všechny překážky, které brání našemu odpočinutí nebo je kritický k naší nezdrženlivosti a vede nás k tomu, abychom byli sami se sebou (téma minulé neděle), tak je také vnímavý pro naše tělesné potřeby. Vždyť sám byl cele člověk. Byl ale taky cele Bůh. Nasycení tělesného hladu se tak stává něčím víc.

2. Text

2 Kr 4, 42-44
Shromážděný lid, který hladoví, Boží služebník, který dostává jídlo a jeho žák, který nevěřícně kroutí hlavou nad tím málem. Stále znovu se opakující situace. Za Elizea (Elíši), v evangeliích i dnes.

Ž 145, 10-18
Jedna z nejmladších písní žaltáře mluví o Hospodinu, králi nebe i země, ne jako o pyšném vládci někde velmi daleko, ale jako o dobrotivém králi, který se stará o všechny tvory štědrým pokrmem a je blízko těm, kdo se modlí.

Ef 3, 14-21
Bůh činí neskonale víc, než si dokážeme představit a než zač jsme schopni prosit. Jemu buď sláva v církvi.

J 6, 1-21
1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.
5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"
6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"
10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"
13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"
15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
17 vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.
18 Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.
19 Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.
20 On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!"
21 Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.

Tento oddíl je první částí celku šesté kapitoly Janova evangelia, se kterým se v ekumenickém lekcionáři budeme setkávat následující čtyři neděle (18. v mezidobí: J 6, 24-35; 19. v mezidobí: J 6, 35.41-51; 20. v mezidobí: J 6, 51-58; 21. v mezidobí J 6, 56-69). Jsou to vlastně tři velké části: zázračné nasycení (1-15) a k tomu patřící následující noční zjevení se Ježíše na moři (16-24) jsou znameními, jejichž obsah se ukazuje v následujícím Ježíšově rozhovoru s židy (25-59). Třetí částí (60-71) je krize v učednickém "kolektivu", který se tak zmenšuje na dvanáct učedníků. Ti v Ježíše věří.

1-24: Janovi bylo předlouhou Markovo evangelium. Spojuje přitom Markovu zprávu o prvním (Mk 6, 30-44) i druhém (Mr 8, 1-10) nasycení a to mu umožňuje pokračovat dále jak vyprávěním o Ježíšově kráčení po moři (Mr 6, 45-52) tak i Ježíšovým rozhovorem s židy a Petrovým vyznáním (Mr 8, 27-29).

1-4: Děj se odehrává na východním břehu Tiberiadského jezera (na rozdíl od Mk a Mt), kde Ježíš vystupuje na horu, což má písmáky upamatovat na horu Sinaj, na které přijal Mojžíš důležitá Boží zjevení. Před nasycením i po nasycení vystupuje Ježíš na horu. Jan tak zřejmě jednak zohledňuje vyprávění Matouše tak i Marka, jednak tak ale podtrhuje tento příběh jako zvláštní zjevovatelské dění. Časový údaj ve 4.v., blízkost svátku Paschy, má čtenářstvo upamatovat na SZ příběh o zázračném nasycení Izraelského lidu na poušti (což je i jedno z liturgických pesachových čtení). Zároveň je zmínka blízkosti Paschy odkaz na dokončení Ježíšova poslání na kříži.

5-15: Oproti synoptickým evangeliím zde Ježíš nemluví až do večera, kdy pak je nutno nasytit posloucháním unavený a vyčerpaný zástup. Spíše od samého začátku ví, že je chce nasytit (v.6.) (což je velmi podnětné a vtipné pro přemýšlení nad současným chápáním eucharistie v evangelickém prostředí). Otázka položená Filipovi slouží k jeho prověření: byl to on, kdo Ježíše při svém povolání vyznal jako očekávaného Mesiáše (1,45). Filip ale neví, co chce Ježíš učinit. Vidí jen finanční problém: 200 denárů v kase (srov. Mk 6, 37) pro tolik lidí nevystačí. Ani Ondřej neumí poukázáním na 5 chlebů a 2 ryby problém řešit. Tento deficit z učednického okruhu umožní vyniknout jednání jejich mistra. U Jana chybí onen příkaz k rozdělení se do skupin (Mk 6,39), což by upamatovávalo na Izrael na poušti. Na místo toho je zde zmíněno množství trávy a to zase upamatovává na Ž 23, 2 a představuje tak Ježíše jako dobrého pastýře, který vede své stádo k bohatým pastvinám, tedy k věčnému životu (J 10, 9-10).
Ježíš vzal chléb, vzdal díky a rozdílel tolik, kolik kdo chtěl. Struktura vzal- vzdal díky-dával, je strukturou eucharistické modlitby. Všichni byli nasyceni a ještě zbylo, stejně jako u zázračného nasycení prorokem Elíšou. (Jak vysvětlit to, že dost zbylo vzhledem k Večeři Páně?)
Reakce shromážděných lidí je správná: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!" Ježíš ale poznává, že z toho vyvozují špatné závěry: chtějí se jej zmocnit a povolat jej za krále. Vyhýbá se tomu tak, že odchází zpět na horu. Na hoře je Ježíš jako Syn sám se svým Otcem, se kterým je jedno (10,30). Z této jednoty vyšel tento zázrak, a vychází z ní i vše, co Ježíš činí jako od Otce vyslaný Syn. Proto lze tento zázrak nasycení chápat v jeho duchovním smyslu: chléb, který Ježíš sám rozděluje (v.11 - rozdíl k Mk 6,41), je on sám. To je pak téma následujícího rozhovoru. Proto tento zázračný chléb sytí ne jen pozemsko-tělesný hlad, ale také hlad po životě vůbec (v.27.40): je to věčný život, který dostávají ti, kteří v něj věří jako v Syna božího (v.29.40.47).

16-21: Zatímco je Ježíš na hoře, jedou večer učedníci lodí směrem na Kafarnaum. Setmělo se a Ježíš s nimi není. Bez Ježíše je jejich loď vystavena silnému větru. Symbolika je zřetelná: temnota je u Jana klíčovým slovem pro označení totální dezorientace světa (J 12,35), který postrádá světlo božího zjevení. Stav, ve kterém světlu nepřátelské síly uchvátí člověka. Jen tam, kde člověk věří Ježíši, vyjde ze tmy do světla (3,21). Ježíš sám je světlem, kdo ho následuje, nebude již ve tmě (8,12). To odráží i Janovo vyprávění: uprostřed tmy a ohrožující moci bouře přichází Ježíš po moři ke svým učedníkům. To je smysl vyprávění, který čtenářstvu je jasné již od 17. verše: "Ježíš s nimi stále ještě nebyl". V té situaci neočekávají učedníci Ježíše tak, jak k nim najednou po moři přišel. Není to pro ně radostné překvapení, jsou tím zděšeni. On jim ale říká: "Já jsem to" a najednou se změní celá jejich situace. Toto Ježíšovo zvolání se doslovně vyskytuje i u Mk 6,50 jako identifikace, která přemáhá polekání učedníků. To je také u Jana smyslem toho zvolání. Zároveň má ale hlubší význam. Ten ale vyplývá teprve z následného rozhovoru o nasycení (v 33-35). Toto "Já jsem" není jednoduše sdělení jeho identity (jejich mistra v jeho pozemské a lidské osobě), je to zároveň jeho identita jako Božího Syna, který je jedno s Otcem (10,30). Tak je ale Ježíšovo "Já jsem" ta stejná identita, jakou má Bůh (Ex 3, 6; 20,2). Na konci celé kapitoly to vyznává Petr: "Ty jsi ten svatý Boží".
Zda má toto zjevení se Ježíše na rozbouřeném moři připomínat SZ-příběh zázračného vysvobození Izraele při přechodu Rudým mořem nebo ne, musí dle exegetů zůstat otevřeno.

3. Homiletické podněty:

Po čem hladovíme my?
Ježíš v nás probouzí hlad, hlad po věcech větších a hlubších, než je jen pozemský chléb.
Křesťané na konci 1. století slyšeli text o nasycení zástupů zcela jistě v eucharistické souvislosti.

Zástupy přicházejí za Kristem, protože viděli znamení, která učinil na nemocných. Co vlastně chtěli, aby učinil jim? Anebo vědí, že jsou také nějak nemocní? Třeba nemocní hříchem? A když naše tělesnost potřebuje stále znovu sytit, jinak se zhroutíme, potřebuje také naše duchovnost sytit, abychom se nezhroutili?

Anebo je interpretace směrem k eucharistii příliž rychlá? Šlo o "normální" nasycení, po kterém jsou stále ve tmě a Ježíš k nim teprve musí osobně přijít?

Kristus tedy připravil svůj stůl. Pro velké shromáždění lidí. Pro svou církev. I Hospodin na poušti sytil celý svůj lid a Elizeus (Elíša) sytil celý lid. Ježíš sytí tisícový zástup. Co to znamená, že jsme nasyceni uprostřed shromáždění jeno lidu?

Zázračné nasycení vedlo k tomu, že lid chtěl Krista jako krále. Způsob, jakým vyřešil ekonomický problém, vedlo k tomu, že chtěli, aby to tak dělal i dál. Jak často si myslíme, že Božím úkolem je odstraňovat potíže ekonomického druhu? Že křesťanství je oprávněné jen pokud se soustředí na řešení sociálních problémů? Další tři neděle budeme číst o tom, jak Ježíš vysvětluje, že nabízí světu nasycení hladových duší! Jak těžko se to jeho posluchačům chápe.

Kolekta pro 17. neděli v mezidobí (B):

Štědrý Bože,
stvořil jsi nás pro sebe
a ve své lásce nám dáváš všechno, co potřebujeme.
Tvůj syn Ježíš je tím, kdo má moc nasytit náš hlad:
po pravdě, po lásce, po štěstí a pokoji.
Dej, ať v něm stále víc poznáváme tvou lásku,
která přesahuje každé naše poznání.
Prosíme tě o to skrze něho,
Ježíše Krista, našeho Pána a bratra,
který s tebou a Duchem svatým žije v našem středu navěky.

(dle Starokatolického misálu)