Spojujícím prvkem biblických čtení je motiv hostiny: Ž 106 a Ex 32 modloslužebné hodování, Ž 23 hostina věrného, Iz 25 hostina (pro)národům, Mt 22 hostina pro zvané i (původně) nezvané. Epištolní čtení Fp 4 nemluví přímo o hostině, ale s hodováním souvisí napomenutím k radosti „Radujte se v Pánu vždycky“, které se v liturgii ČCE objevuje jako slovo propuštění účastníků večeře Páně ve formuláři A (Agenda I., s. 35).
Ž 23
Žalm často ne zcela právem vnímaný jako pohřební (zhudebnil A. Dvořák). Jedná se o oslavnou a děkovnou píseň jednotlivce.
1 – 4: Žalmista vyjadřuje důvěru k žehnajícímu Hospodinu, který vede věrného cestou života (stezka spravedlnosti) i smrti (chůze roklí šeré smrti). Hůl neslouží k pohánění ovcí, jako spíš k obraně před dravci; berla pak k vyprošťování kusů spadlých do jámy.
5 – 6: zopakování tématu. Hospodin prostírá stůl, tj. žehná dobrými pozemskými dary a provází životem, s nímž je neodmyslitelně spjato navštěvování Hospodinova domu. Vykladačským problémem je závěrečný verš. ČEP předpokládá pozemské chození do chrámu. Hebrejský text lze vnímat také jako o bydlení v Hospodinově domě i přes hranici smrti (Lr: ich werde bleiben im Hause des HERRN immerdar). Křesťan u dobrého pastýře nedokáže nemyslet na Krista.
Iz 25,1 – 9
1 – 5: prorok žalmovou formou zvěstuje, že Hospodina ochrání slabého (ubožáka) před cizáckým útočníkem, který padne. Zvůle mocných tohoto světa je jen dočasná.
6 – 9: navázání na slavnou vizi eschatologické poutě pohanských národů na Sion z Iz 2,1 – 4. Hospodinova spása – tučná hostina plus odstranění smrti – je otevřena nejen Izraeli, ale i pohanům. Hodování na Sionu je však zároveň spojeno se soudem nad nespravedlností (Moáb bude zašlapán Iz 25,10; bude soudit pronárody Iz 2,4; podobně Abd 16) – sejmutí závoje je patrně metafora pro Boží soud. Důležitým však zůstává, že orientální obecenství stolu znamená usmíření, vzájemnou ochranu a pokoj. Do Božího pokoje jsou zahrnuti i ti, kdo zatím o Bohu příliš nevědí nebo ani vědět nechtějí. Cílovou skupinou spásy není jen Boží lid, nýbrž celé stvoření. Nicméně rozdíl mezi Izraelem a pohany respektován, neboť pohané přijdou právě ke svaté hoře izraelské a nikam jinam.
Prorok přináší dobrou a nadějnou zprávu: budoucností lidstva není katastrofický zánik, nýbrž osvobození od zlého (Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, v.8).
Revize Lutherova překladu narozdíl od ČEPu vnímá oddíl 25,6 – 12 jako jeden celek (Das große Freudenmahl).
Fp 4,1 – 9
Klasická epištolní pareneze coby součást závěru listu. S biblickými lekcemi na 28. neděli mezidobí spojena zmínkou o radosti (verše 1. a 4.). Nejen feministickou teologii zajímají postavy Euodie a Syntyché, které společně zápasily (synéthlésan) s Pavlem (2 – 3). Jména apoštolových spolupracovníků jsou v Knize života (3). Adresáti jsou dále povzbuzováni k radosti (chairete en Kyrió), mírnosti (epieikeia = vlídnost, laskavost) a modlitebnímu úsilí, které pomáhá přemáhat starosti. Heslo Pán blízko (kyrios eggys) snad souvisí s prvokřesťanským časovým očekáváním blízké obecné parúsie, ale lze ho vnímat i existenciálně (Bultmann). Ve verši 8. apoštol nabádá k čistotě smýšlení.
V celém oddíle nelze přehlédnout švy v textu. Otázkou literární integrity epištoly Filipským se zabývá např. Pokorný v Úvodu do NZ, s. 178.
Mt 22,1 – 11
Stavba:
jedná se o dvojpodobenství, o hostině (1 – 10) a svatebním šatě (11 – 14), nicméně mezititulky ČEP trochu matou, neboť text 11 – 14 nefunguje samostatně. Proto Nestle Aland 27 podává jako jednu perikopu (v edici GNT jeden nadpis: The Parable of the Marriage Feast); Lr: Die königliche Hochzeit. Jiří Mrázek: „... při souvislém čtení musíme vnímat i toto podobenství (11 – 14) stále ještě jako součást (pokračování) předchozího příběhu o svatební hostině (O kozlech, ovcích a lidech, s.114nn). Ze synoptického srovnání ovšem vyplývá, že Mt 22,11 –14 pochází ze speciálního Matoušova zdroje (SMt).
Þ První část dvojpodobenství může být vykládána samostatně, druhá jen v závislosti na první.
· úvod (1 – 2a) Ježíš mluví v podobenstvích; království nebeské se podobá...
· pozvání na hostinu (2b – 10)
a) král strojí svatbu a posílá posly
b) první pozvání – odmítnuto bez důvodu
c) druhé (gradované) pozvání
– odmítnuto rolníky (odchod na pole)
– odmítnuto obchodníky (obchodují)
– odmítnuto povstalci ( zabití poslů ® králova krvavá odveta)
d) třetí pozvání „na rozcestí“, „dobří i zlí“
e) výsledek: naplnění hodovní síně
· svatební šat (11 – 13)
a) král na svatbě uvidí nenáležitě oblečeného hosta
b) host se není schopen obhájit
c) výsledek (trest): svázání, temnoty, pláč a skřípění zubů
· doplňující výrok (14)
Mnozí jsou pozváni...
Synopse:
Lk 14,15 – 24 („Sbírka Q“) podává pouze podobenství o hostině bez příběhu o svatební šatě. Lukáš narozdíl od Mt předpokládá „středostavovské“ prostředí. Mt podobenství vypráví v prostředí nejvyšší politiky, v jejímž rámci jsou reálné i takové věci, jako je vypálení města. Rozdíl je také v omluvách. Mt: pole, obchod, bezdůvodné odmítnutí a ztýrání. Lk: pole, voli, ženitba. Lk navíc nezná odvetnou trestnou výpravu, při níž jsou zahubeni vrazi a jejich města vypálena.
Kontext
„Jeruzalémská“ část Mt evangelia (21 – 25). Ježíš oslovuje zástupy velikonočních poutníků ve městě.
Role
(Podle J. Mrázka)
Král = Bůh
Králův syn = Kristus
Pozvaní hosté = role nabídnutá posluchačům k zamyšlení
Náhradní hosté = taktéž
Intence
Varování „náležitým“, aby nepřehlédli Boží zvoucí hlas. Naděje pro „nenáležité“, s nimiž se původně jakoby nepočítá (variace na „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane...“). Cílem Božích cest za člověkem je „naplnění hodovní síně“, kde „Hospodin... setře slzu z každé tváře“ (Iz 25). Rubem toho je ovšem pláč a skřípění zubů.
Homiletické podněty
· přináší nám naše víra radost?
· počítáme také s Božím hněvem?
· máme naději pro „dobré i zlé“?
· mám naději sám pro sebe?
· Boží pozvání se neomezuje jen na Boží lid
Kolekta:
Nebeský Otče,
pomoz nám neupívat na pozemských věcech,
ale celým svým srdcem milovat nebeské
a s poslušnou radostí přijímat tvé pozvání
tak, abychom se neminuli s tvým královstvím.
O to tě prosíme skrze Ježíše Krista,
tvého Syna a našeho Pána,
který s tebou a s Duchem svatým
žije a kraluje na věky věků.
Amen
(podle Agendy ČCE)