Text
* Mt 13, 31-33.44-52
1 "Neboť s královstvím nebeským je to
tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.
2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
3 Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí
nečinně na trhu,
4 a řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude
spravedlivé.'
5 Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny
odpoledne a učinil právě tak.
6 Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak
tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinně?'
7 Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jděte i
vy na mou vinici.'
8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej
dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!'
9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý
dostal denár.
10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i
oni dostali po denáru.
11 Vzali ho a reptali proti hospodáři:
12 'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně
jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!'
13 On však odpověděl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti!
Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
14 Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát
jako tobě;
15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé
oko závidí, že jsem dobrý?'
16 Tak budou poslední první a první poslední."
Homiletické podněty
Není ten oddíl v českém ekumenickém překladu nadepsán špatně?
Nadepisuje ji totiž jako “Podobenství o dělnících na vinici”. Přitom je zde víc jednajících. Vedle několika skupin dělníků zde vystupuje správce vinice a také hospodář. Právě o něj jde víc, než o ty dělníky. On je příčinou jistého mručení a mrmlání. Jeho nespravedlivé jednání vzbuzuje odpor.
Kdo inicioval toto Ježíšovo vyprávění?
Apoštol Petr. Petr se ptal často. V evangeliu minulé neděle ho zajímalo, kolikrát má odpustit. O několik veršů před dnešním textem se Ježíše ptá: “Co tedy budeme mít? Opustili jsme, Ježíši, všechno a šli jsme za tebou. Co z toho budeme mít?” Takovými otázkami je nám blízko. Také se můžeme ptát: co z toho křesťanství budeme mít my, Bože? Co nám dáš? O kolik nám dáš víc? O kolik dáš víc nám?
S kterou skupinou dělníků se identifikujeme?
Můžete si vybrat. Jsou zde lidé pracující od začátku, nebo od deváté hodiny. Pak zde jsou dělníci, kteří začali pracovat kolem poledne. Nebo skupinka zaměstnaná od tří. Nakonec jsou ti, kteří pracují od pěti.
S kterou skupinou se identifikovali Ježíšovi učedníci?
Mohli se najít třeba v těch předposledních. Mohli to vidět tak, že Hospodář- Stvořitel, najímá dělníky na obdělání své vinice. Dělá to tak od začátku až do konce tohoto světa. Stále shromažďuje dělníky. Časové určení “hned ráno” může představovat tu úplně první dobu. Dobu od Adama po Noeho. “Devět hodin” může být označením doby od Noema po Abrahama. Čas “kolem poledne” doby od Abrahama po Mojžíše. “Třetí hodina” pak doby od Mojžíše do příchodu Krista. “Pátá odpoledne” jako čas od Krista až do konce všech věcí. K obdělávání vinice tohoto světa jsou tak napřed vysláni Adam s Evou, pak praotcové, později učitelé zákona a proroci. Ke konci jsou na vinici vysláni apoštolové. A kdo jsou ti poslední? Těmi mohou být pohané. Až jako poslední někdy kolem páté odpoledne byli pozváni pracovat na Boží vinici. Před tím je nikdo nenajal, nikomu nestáli zato.
Mohli se ale považovat také za ty první. Následovali Ježíše od začátku jeho veřejné činnosti. Jako první vše opustili. A teď vidí jak přicházejí další. Nějací nemocní, posedlí, hladoví, kananejská žena a nakonec i farizeové a saduceové. No hrůza jaká lůza byla pozvána pracovat. Ti že mají něco udělat? Tito? To jsi tedy pěkný hospodář, Hospodine. A k tomu jsi socialista. Vždyť celý den se tihle noví promenádovali po tržišti, nic nedělali, jen čekali na to, kdo za ně co zařídí. Pak hodinku něco dělali. To si podle tebe, Hospodine, zasloužili celodenní mzdu? Podobně jako Jonáš mohli volat: “Ach mysleli jsme si, že jsi Bůh milosrdný, že tě jímá zlost nad každým zlem. Ale teď vidíme, že zlo zahálky oceňuješ stejně jako poctivou práci.”
Jaký tomu tedy dát nadpis?
Nemůže to být spíš podobenství o hospodáři? A jaký přívlastek by tomuto hospodáři náležel? Socialistický hospodář? Naivní hospodář? Samolibý? Svéhlavý? Velkorysý?
Kdo a proč si v podobenství stěžuje?
Čin hospodáře vzbuzuje ostrou reakci. Brblají však jen ti, co byli pozváni nejdřív. Pouze tito mají řeči. Ne ti, co pracovali od devíti, ani ti polední či odpolední. Jen ti první. Co jim vadí? Kdo jim vadí? Vadí jim jen ti poslední. Vždyť ti poslední pozvaní pracovali jedinou hodinu. Ti, co pracovali od rána si ťukají na čelo: “Dostat denní mzdu za pouhou hodinu práce?! Kdo to jen kdy viděl?” Co to zapříčinilo? Projevuje se u nich zvláštní nechuť a neochota vidět skutečný stav těch posledních, a svůj skutečný stav. Tedy vidět a vážit si toho, jak dobré je moci pracovat. Moci již od rána za sebou vidět přibývající kus obdělané vinice. Moci se již od rána těšit kontaktu se spoluobdělavateli. Moci být přitom, když se něco děje. Moci zakusit svou hodnotu. Moci zakusit svou užitečnost. Oč lehčí to je, než situace, do které se dostali ti, kteří na práci čekají. Od rána se nabízeli. Od rána čelili přibývající nervozitě, že oni a celá jejich rodina bude dnes o hladu. Stáli v té výhni na tržišti. Snažili se stále vypadat dobře a svěže, aby si jich někdo všiml a pozval je pracovat. Když pak večer přijdou ti první, vezmou si svou mzdu a reptají: “Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim, Pane, dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro.”
Jak jsme na tom my?
Nereagujeme často podobně? Sloužíme Kristu, a moc dobře si hlídáme, co z podobné služby mají ti druzí. A běda, objeví-li se někdo, kdo je bez přičinění stejně obdarován, jako my. Kdo je tak jako my pozván k práci na vinici. Tehdy se ukazuje, zda nám jde o Krista nebo o sebe. Zda jsme vedeni láskou ke Kristu nebo láskou k sobě. I velké věci se totiž dají dělat zištně, abych z toho něco měl, abych díky nim někým byl. Abych vzbudil obdiv přesto, že se zdá, že jsem si hodně odřekl.
Petr se ptá, co z toho bude mít, když následuje Krista. I my se ptáme, zda budeme mít něco víc, když jsme od úsvitu svého života křesťany či křesťankami. Není ten štědrý hospodář trochu rovnostářský? Všichni dostávají stejně. Protože hospodář chce dát každému stejně. A každému hodně. Těžko si totiž představit, že by si ti první smluvili špatnou taxu za svou práci. Byla to dobrá mzda. Ta nejlepší, co mohli dostat. Ta nejlepší, co dostáváme. Víc dostat nelze. Úplně stejnou dostávají ale ti, kteří jsou pozváni v mládí, ve zralé dospělosti, nebo až k večeru svého života. I ti poslední dostávají stejně jako my. Oč lehčí však je od rána pracovat, než na tržišti světa na pozvání čekat.
Aplikace směrem k „Denní modlitbě“
Království nebeské je jako když hospodář hledá dělníky. Hospodář Hospodin vychází každý den, ráno, o deváté, kolem poledne, ve tři a v pět. Ne nadarmo to jsou časy pro modlitbu. Podle židovského vzoru si totiž i křesťané ustavili konkrétní hodiny pro modlitbu. Bylo to brzy ráno a večer. A pak ještě v devět, v poledne a ve tři. Jsou to doby, kdy se církev modlí. Jsou to hodiny, kdy Hospodin jakoby vychází a hledá ty, kdo ho v modlitbě čekají.
Starokatolická kolekta:
jsi svobodný od
našich lidských úsudků.
Tvé myšlenky
nejsou naše myšlenky
a tvá
spravedlnost je jiná než naše.
Dej, ať se
nevyvyšujeme jedni nad druhé
a dokážeme se
radovat z tvé lásky,
kterou nás bez
našich zásluh štědře zahrnuješ.
Prosíme tě o to
skrze Ježíše Krista,
tvého Syna a
našeho bratra,
který s tebou a
s Duchem svatým
žije v našem
středu nyní a na věky.