11. neděle v mezidobí / 3. po Trojici

Tematizace: texty o naději

Texty ekumenického lekcionáře pro dnešní neděli spojuje téma naděje. Sáře s Abrahamem, sešlým věkem, se narodí dítě a otevře se jim tak znovu budoucnost. Pavel zase píše o naději, plynoucí z ospravedlňujícího setkání s milostí. Tato naděje není klamavou náladou nebo pocitem. Neruší ji ani utrpení. Dokonce právě v něm se může rozvinout, zalévána rosou Ducha svatého, prostředkujícího Boží lásku našim srdcím. I vysílené a skleslé zástupy jako ovce bez pastýře uslyší radostnou zvěst a prožijí uzdravující setkání.
Pozvání k bohoslužbě jako oslavě osvobozujících Božích činů slyšíme v Sářině zvolání: "Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší. (Gn 21,ž)"

Evangelium Mt 9, 35 - 10, 8  

v. 36-38:

Svět, jakkoli se nám může jevit politováníhodný, plný slabosti a skleslosti, zůstává "polem" Boží působnosti. Učedníci se nemají vrhat do horečné aktivity, samozvaně "zachraňovat" svět, ale prosit "Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň". Spása světa (stejně jako naše vlastní) nezávisí na nás.

v. 1-4:

Ale pozor: taková modlitba je riskantní! Může se nám stát, že druhý den uslyšíme z Ježíšových své jméno a budeme posláni.

v. 35 + 7-8:

Poslání učedníků je účastí na poslání Ježíšově:
 
1. jděte ("Ježíš obcházel všechna města i vesnice...") - nečekat, až někdo přijde na faru požádat o křest, ale vykročit všude tam, kde lidé žijí, zejména tam, kde se nedostává "bližních"
2. kažte ("...kázal evangelium království...") - zvěstovat přítomnost Božího království, jak se projevuje v rozmanitých kontextech života
3. uzdravujte ("...uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.") - poslání není jen v informaci, ale v uzdravujícím setkání s milostí, které slovo stejně jako čin mohou zprostředkovat

v. 7:

Obsahem zvěsti Ježíše i učedníků je, že se přiblížilo království nebeské. Království Boží je ústředním pojmem Ježíšova zvěstování: nikdy nedefinováno, opisuje řadou obrazů (nová smlouva, vzešlá setba, svatební hostina...) Boží vládu v tomto světě, budující cesty ze zoufalství k naději, ze smutku k radosti, z prázdnoty ke smyslu a naplnění, ze smrti k životu.
Ve snaze pochopit přítomnost Božího království mezi námi musíme zůstat věrni dualismu "už" a "ještě ne". Království Boží není zásvětnou projekcí našich snů a sentimentů. Je už mezi námi. Skutečná naděje má sílu proměňovat přítomnost. Jen ten, kdo ví, že věc, za niž bojuje, má budoucnost i bez něho, dokáže neztratit dech a v zápase vytrvat (P. Pokorný).
A na druhou stranu: Nesmíme podlehnout iluzi, že můžeme sami vybudovat Boží království na zemi. Měnit svět aspoň v maličkostech k lepšímu může jen ten, kdo si nezakládá na možnostech svého přičinění, ale očekává vše od Boha. Učedník Kristův nechává účet svých nálezů a ztrát otevřený, nebojí se ponechat svou životní touhu nechává nenaplněnou, napíná tětivu svých nadějí za horizont tohoto času.

Starokatolická kolekta:

Bože, náš stvořiteli,
tobě náleží svět a to, co ho naplňuje.
Dej, ať spolehlivě pracujeme na tvé vinici a vysílej nás,
abychom šířili dále osvobozující sílu tvého evangelia.
Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista,
tvého Syna a našeho Pána,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí na věky věků.