Iz 60, 1-6
Text hovoří o obnově Jeruzaléma, tedy o znovuvystavění města a chrámu a o obnově Božího lidu. Jsou zde přitom překračovány obvyklé představy židovského národa: text totiž směřuje k obnovení celého světa i Božího stvoření. Tato obnova je možná díky Hospodinově slávě, světlu. K němu přijde Boží lid ze zajetí, pohané, kteří zatím Hospodina neznali a dokonce i králové, mocní tohoto světa a budou mu obětovat. Zaznívá zde univerzalita spásy.
Vše začíná zvoláním “Povstaň, rozjasni se!” Je na čase se probudit, vždyť je den zjevení Páně. Cesta za tímto Hospodinovým světlem je trvalá. Stále potřebujeme jít ke světlu, stát se světlem a zářit v temnotách.
Ž 72, 1-7.10-14
Tato píseň se zřejmě vztahuje ke králi Šalamounovi, jako předobrazu Mesiáše v plnosti vladařské moci, soudcovské moudrosti a požehnané vlády. V Izraeli byl král Božím místodržícím. Měl si vyprošovat spravedlnost, moudrost a požehnání. “Hory a pahorky” jsou obrazem pro Palestinu, kde bude vládnout spravedlivý král podle Božího zákona. Spolu s lidem bude ve stálém Božím světle, budou mít pokojný a plodný život. Tomuto mesiánskému králi budou sloužit všechny národy (je zde označen celý svět: Taršíš- přístavní město ve Španělsku, Šeba- v jižní Arábii, Seba- v Habeši, řekou je míněn Eufrat). Král bude pomáhat slabým a utištěným.
Církevní otcové používali žalm pro vysvětlení Kristovy královské důstojnosti. Nejde zde jen o izraelské království. Hovoří se zde o univerzálním království pro všechny národy, o říší pokoje a požehnání, o hojnosti duchovní i hmotné, o království, v němž najdou slabí a utlačení svobodu a pomoc, o věčném království. Nic z toho neplatilo v žádném úseku izraelských dějin, ale všechny tyto vlastnosti se používali při ohlašování mesiánské doby.
Ef 3, 1-12
List k Efezským je naukou o církvi v době, kdy spojovala křesťany ze židovství a křesťany z pohanů. Mluví se zde o tajemství, které je v Kristu zjeveno. Přístup k Bohu není omezen jen na Jeruzalémský chrám, ale je možný všude tam, kde se shromažďují křesťané v církvi. Církev má zvěstovat a umožnit poznat nevystižitelné tajemství Kristova bohatství. Pavel má nyní vynést na světlo Boží plán. Toto “odhalení tajemství” nebylo dosažitelné lidskými silami. Jen Bůh mohl toto tajemství zjevit. Tím tajemstvím je zázrak cesty pohanů do společenství Božího lidu. O tom Pavel ví své (viz události před Damaškem).
Pavel zde zdůrazňuje podstatný rozdíl mezi skutečností “v dřívějších dobách ..., ale nyní...” Zejména v evangelické církvi nám tato skutečnost trochu uniká. Myslím, že malinko nedoceňujeme, že to, co se odehrává v Kristově církvi je nová hodnota, nové stvoření. Samozřejmě, že nejde přerušit vše, co bylo ve Starém zákoně, neboť mnohým věcem rozumíme právě jen díky Starému zákonu. Obě strany, pohané i židé, mají otevřený přístup k nebeskému Otci. To je Kristova novostavba Božího lidu z různých kamenů, židovských i pohanských. Jde o Kristovo tajemné tělo, což je obraz, který ukazuje novost církve oproti dřívějšímu židovskému společenství. Všichni jsou součástí jednoho těla. Také my jsme součástí tohoto těla, naplněním Božího tajemství a záměru- spásy člověka.
Mt 2, 1-12
2:1 Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
2 "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."
3 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;
4 svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
5 Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:
6 'A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.'"
7 Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:
8 "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit."
9 Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.
12 Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.
V předchozí a následující perikopě se hovoří zejména o Josefovi. V této perikopě je zmíněno dítě a Marie. Perikopu nezajímají primárně biografická data Ježíšova narození. Jsou zmíněna jen tak na okraj. Důležitá je jiná věc: boj krále Heroda proti nově narozenému králi, který upomíná na boj faraóna s dítětem Mojžíšem. V době Ježíšově se vyprávěla židovská tradice o předpovězení narození zachránce Izraele, Mojžíše, které učinil a faraónovi sdělil jeden astrolog či vykladač.
Celé toto vyprávění snad ovlivnila jedna historická událost, kdy mágové z Persie spolu s králem Tiridatem přišli na základě proroctví hvězd v roce 66 po Kristu za císařem Neronem do Neapole, aby mu složili hold jako světovému krále západu a jinou cestou pak odešli domů. Je možno se domnívat, že popis cesty mágů do Betléma byl důležitý sám o sobě. Dle verše 9b je hvězda dovedla až přímo k domu Josefovu. Cesta za Herodem je tedy nepotřebná.Také chování Herodovo je na tehdejší poměry nesrozumitelné. Proč s nimi hned neposlal nějaké vojáky nebo minimálně nějakého důvěrného vyzvědače a radši spoléhal na jejich návrat a osobní svědectví?
Je možné, že existovalo ještě jedno vyprávění o Herodovi, kdy mu -podobně jako tenkrát faraónovi- vykladači Písma sdělili proroctví o zachránci. Zde dle Mich 5,1-3.
Evangelista Matouš možná obě vyprávění spojil.
1 Ježíšovo narození je zmíněno jen tak na okraj. Dle údajů Mt 2,22 je zde míněn Herodes Veliký a Ježíšovo narození tak umístěno do roku 7 před Kristem. Ve stejném roce je doložena i konjunkce hvězd, kterou bylo možno pozorovat jako velkou hvězdu. O cestě do Betléma Matouš neví nic. Mágové nejsou králové. Jejich počet: tři, souvisí s textem Ž 72, 10.15 a z počtu přinesených darů. Astrologové byli na jedné straně velmi váženými lidmi, na druhé i velmi nejistou veličinou.
2 Očekávání světového krále, který nastolí zlatý věk, bylo tehdy velmi živé. Pochází z východu. 4.M 24,17 označuje Mesiáše samého za hvězdu. Označení “Král židů” (srovnej s Mt 27,37!) staví nově narozeného do opozice s králem. Herodem, stejně tak i žádost cizích jít se mu poklonit. Zde užité slovo “poklonit se” označuje zbožňování v pravém slova smyslu. Význam Ježíše je tak zdůrazněn od samého začátku.
3 Herodovo zděšení a jeho boj proti naději na příchod zachránce celkem věrně popisují tehdejší situaci. Slabou stránkou Heroda byl jeho původ. Pocházel z Edomitů (1M 36,19) a tak se bál všech mesiášských očekávání, které mohli zpochybnit jeho právo na trůn. Zmíněn je také “celý Jeruzalém”. To zdůrazňuje velkou nebezpečnost toho, co se stalo.
4 Historicky je těžko představitelné, že by Herodes svolal všechny vykladače a velekněze. Bylo mezi nimi velké napětí.
5-6 Betlém je místem narození Mesiáše. Matouš to podpírá citátem proroka Micheáše.
9 V židovských dějinách se vypráví, jak se mraky zastavily nad místem, kde měl být Abraham obětovat Izáka. Zde hvězda neukazuje na Betlém, ten by našli i tak, ale na dům Josefův.
10 Pro vypravěče je důležité zdůraznit onu velkou radost.
11 Dary jsou královskými dary (Ž 72,10n; Iz 60,6). Nelze je vykládat symbolicky: zlato králi, kadidlo Bohu, myrha umírajícímu. To vylučují i ony uvedené starozákonní paralely.
12 Sen zde opět hraje velkou roli.
Ježíš je zde líčen jako nový Mojžíš, vyslaný Bohem k záchraně lidu. Od začátku je ohrožován mocnými tohoto světa. Ježíš je oslavován jako král světa a to jej odlišuje od Mojžíše. Cizinci, kteří se mu přicházejí poklonit, naznačují, že pastýř Hospodinova lidu Izraele bude vést lid, ke kterému patří všichni lidé světa (Mt 25,32;28,19). Je poznán těmi, kdo jen od Boha vědí, co říkají němé hvězdy. Přes jejich královské dary zůstávají dvojznačnými postavami, zatímco všechny ostatní uznané autority Ježíše nepoznají.
Homiletické podněty:
Možná není úplně rozhodující nějaké proklamované pravověří, ale touha a hledání Boha, stále nové vydávání se na cestu a spolehnutí se na Boha. Tak jak to udělali tenkrát ti cizí mudrci. Díky svému umění a své moudrosti šli za hvězdou. Jejich touha setkat se s neznámým novým králem byla obrovská. A možná je i dnes kolem nás spousta lidí, kteří touží po něčem jiném, hledají světlo v životě, orientační bod. A my se s nimi setkáváme. Kým pro ně jsme? Jsme hvězdou vedoucí ke Kristu? Nebo jsme již vyhasli a jsou z nás jen černí trpaslíci? Mágové od východu hledali to nejlepší a hvězda je vedla. Setkání s Ježíšem je pak zbavilo strachu. Postavili se i proti (z)vůli mocného tohoto světa.
-td-
Starokatolická kolekta:
Bože, jsi skrytý ale přesto přítomný.
Dnes jsi dal rozzářit slávu svého Syna
v naší pozemskosti
a zjevil jsi ho jako Spasitele celému světu.
Tak jako jsi vedl mudrce z dalekých krajů,
přiváděj i nás stále blíže k němu,
našemu Pánu a bratru Ježíši Kristu.
Jemu patří s tebou a s Duchem svatým
klanění, čest a sláva
nyní a navěky.