Tajemství Božího sestoupení nás vyzývá k odvaze důvěřovat navzdory nejistotám a zdůrazňuje důležitost našich rozhodnutí v dějinách spásy.
Texty:
Iz 7, 10-16
Hospodin nám nabízí znamení své věrnosti a lásky. Víra taková znamení (s dialektickým důrazem na "pouhé slovo") neodmítá, ale vděčně z nich žije. Nejcharakterističtějším znamením Božího milosrdenství je jeho ponížení (kenosis) a vtělení (inkarnace) v Kristu.
Ř 1, 1-7
Pavlova formule Syna: nemluví o Ježíšově přijetí za Syna v nějakém okamžiku pozemského života (adopcianismus), ale o jeho uvedení do "moci Božího Syna" vzkříšením. Nejde o to, kým Ježíš je (byl vždy týmž Synem Otce), ale o charakter jeho působení, moci - ten je jiný v čase před narozením, během pozemského života a po velikonocích. Zatímco před velikonocemi měla Ježíšova slova a znamení omezený dosah, vzkříšením dosahují na všechna místa, do všech dob a ke všem lidem.
Teologický úvod
Matouš sleduje s Lukášem (proti Janovi a Pavlovi) příběhy Ježíšova dětství, klade důraz na početí Duchem a narození z panny, neřeší však otázku Ježíšovy preexistence. Oproti Lukášovi se však tolik nezajímá o okonosti (jak) Ježíšova narození a zaměřuje svou pozornost nikoli na Marii, ale na Josefa (zřejmě vhledem k převažujícímu "maskulinnímu" židovskému pozadí).
Dogmaticky tvoří zásadní téma vyprávění výpověď o Ježíšově určení Bohem v jeho původu: je Synem Otce - a to principielně, t.j. bez ohledu na Mariino panenství a Josefovo otcovství, které Ježíšovo Boží synovství nemohou ani podmínit, natož způsobit.
Látka je velikonočním ohlédnutím nazpět: Bůh byl s Ježíšem, kterého učedníci po vzkříšení poznali jako Božího Syna, a v něm od počátku jedinečným způsobem.
Komentář
v.18:
Není zde řeč o Ježíšově narození (jehož okolnosti popisuje Lukáš), ale o jeho "genesis" - vzniku, počátku, původu... Kdo to vlastně je a od počátku byl ten, kterého jsme znali z jeho slov a činů v Palestině a v němž jsme v jeho vzkříšení poznali Božího Syna?
Zasnoubení bylo právně rovné sňatku, ačkoli žena dosud zůstávala v otcově domě a se snoubencem se o samotě nestýkala.
v.19:
S Josefovou spravedlností to není tak jednoznačné. Spravedlnost jako poslušnost příkazům zákona by znamenala Marii udat, vystavit ji nejen hanbě, ale zřejmě i ukamenování s jejím dítětem. Josefova spravedlnost není protikladem milosrdenství.
v.20:
Andělské "neboj se" není tentokrát trpnou útěchou, ale výzvou a posláním: neboj se překročit svůj stín...
v.21:
Josef i Maria mají svůj podíl na Božím díle spásy: Maria porodí a Josef pojmenuje - oba skrze přijetí Hospodinova slova. Ježíš = "Hospodin vysvobodí" - ne však z rukou politických utlačovatelů, ale od vlastních hříchů (nová perspektiva mesiánské naděje Izraele).
v.22-23:
Immanuel = Bůh s námi: nový přelomový vhled do Boží "povahy". Tak, jak je Bůh v Ježíši a s ním, tak je skrze křest i s námi.
v. 24.:
Přijetí Božího slova nemůže zůstat v postoji soběstřednosti a samospravedlnosti, ale naplňuje se v přijetí bližního. Josefova spravedlnost tak není jen shovívavostí vůči slabosti Marie, ale stává se věrností, která dokáže překlenout i nevěrnost druhého, riskantní cestou sázky na důvěru a lásku.
Úvahy
Nejen Maria, ale i Josef stojí na počátku Ježíšova pozemského příběhu a hraje důležitou roli v dějinách spásy. Nejen meditativní (ženská) otevřenost Marie, ale i rozhodný a "nehorázný" (mužný) čin Josefův vzdor nejistotě a pochybnostem stojí u bran Božího sestoupení k člověku.
Josef zachraňuje Marii a její dítě svou láskou, důvěrou a odvahou ustát bolest nejistoty pro Boží slovo a lásku k Marii.
Boží působení mezi námi nás někdy pokořuje, protože se dotýká naší ješitnosti. Nikdy nás však nediskvalifikuje, ale počítá s námi jako s Josefem, jemuž připadla úloha dát jméno Kristu, aniž by si to (jako muž) zasloužil. Skrze něho byl Ježíš zahrnut do davidovské mesiášské linie, aby se naplnilo proroctví.
-kš-
Starokatolická kolekta:
Ukaž nám svou moc, náš Bože, a přijď!
Pomáhej nám svým smilováním,
abychom svou vlažností
nezamezili setkání s Tvým Synem.
O to Tě prosíme skrze něho, našeho Pána Ježíše Krista,
Tvého Syna a našeho bratra,
který s Tebou a s Duchem svatým žije a působí na věky věků.