Zásadním
důvodem pro jsou Spasitelova slova: Nebraňte dětem jít ke mně (Mt 19:14),
opřená o zaslíbení vlastnického podílu na Božím království, jehož předjímkou je
také účast na Kristově stolu.
Kázeňským hlediskem přijímajícího je pak schopnost rozlišovat chléb a víno jako tělo a krev našeho Pána (1 K 11:29), což však není totožné s přijetím plného objemu katechizmové nauky během konfirmační přípravy, jelikož svátostné znamení působí jinými než rozumově-pojmovým prostředky. Držíme-li se teologické zásady „milosti předcházející“, ztrácí současný obyčej opodstatnění tím více. Uvolnění vazby tzv. „připouštění“ k večeři Páně na konfirmaci by v budoucnu umožnilo zamyslet se také nad podobou a načasováním samotné konfirmace.
Předkládáme k úvaze, zda by v tomto případě nebylo vhodnější následovat římsko-katolický obyčej orientačního věku cca 7 let s možnostmi posunu oběma směry u daného jednotlivce na základě pastýřského uvážení (rozlišení upřímné, byť dětské, touhy od pouhé snahy po napodobení okolí). Upozorňujeme v této souvislosti i na zvyklosti jiných církví (pravoslavné, u nás kdysi husitské), které také dětem vysluhují.
V každém
případě navrhujeme Synodu ČCE, aby v této věci učinil následující kroky:
- v Řádu sborového života upravil znění článků týkajících se přistupování ke sv. večeři Páně (ŘS 2:9, 7:6 atd.) ve smyslu rozvolnění vazby konfirmace a prvního přistoupení ke slavení sv. večeře Páně
- pravomoc rozhodnout, zda vysluhovat nebo nevysluhovat sv. večeři Páně dětem, svěřil do pravomoci staršovstva daného farního sboru; staršovstva by však měla přihlédnout k doporučením teologického odboru při Synodní radě ČCE
- uvedl v život v rámci církve teologický rozhovor o této otázce (nejlépe v rámci širšího rozhovoru o sv. večeři Páně vůbec) i o otázce konfirmace.
18. května 2005