V době, kdy jsem ještě chodil do školy, jsme měli v učebnicích napsáno, že Cyril s Metodějem k nám přinesli abecedu a Jan Hus bojoval za „pravdu“ – a jelikož se za „pravdu“ pokládal tehdejší světový názor, logicky všichni tři skončili jako součást revolučních tradic dělnického hnutí. Odkazu Cyrila, Metoděje a zejména Mistra Jana se ostatně v historii dovolával kde kdo – od volnomyšlenkářů první republiky až po násilnické mladíky s vyholenými hlavami dnešní doby.
Mám ale zato, že s tou pravdou a tou abecedou to bylo trochu jinak. Četl jsem kdysi vzpomínky jednoho katolického faráře, vězněného v 50. letech, který popisoval, jak si ho při výslechu dobíral estébák poznámkou, že „Hus by je dnes jistě pochválil, když by viděl, jak těm 'kněžourům' zatápějí“. Dotyčný farář odpověděl, že Hus by tehdy pravděpodobně nikoho nepochválil, protože a) byl sám kněz a b) by byl jedním z prvních, kdo by se ozvali proti tomu, co se tehdy dělo a tak by nejspíše už dávno seděl v kriminále nebo těžil uran v Jáchymově. Ano, Jan Hus, Cyril a Metoděj byli v první řadě křesťanskými duchovními a kazateli Kristova evangelia. Pravda, za kterou Hus položil život – to byla pravda Kristova, ba dokonce Kristus sám, který o sobě řekl: „já jsem cesta, pravda a život“. A důvod, proč Cyril vytvořil hlaholskou abecedu byl stejný – přetlumočit Slovanům evangelium Ježíše Krista srozumitelným jazykem, dát jim do ruky mocnou duchovní „zbraň, kterou kovají knihy Páně, hlavu ďáblovu mocně potírající“, jak on sám napsal ve slavném Proglase čili předzpěvu ke čtyřem evangeliím.
Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium, napsal z vězení sv. Pavel svému žáku Timoteovi ve svém druhém listě. Pamatuj na Ježíše Krista – to je moje evangelium. Výstižnější shrnutí odkazu soluňských bratří i kostnického mučedníka bychom si ztěží přáli. Ne abeceda a literatura či revoluční ideje, ale Ježíš Kristus zmrtvýchvstalý, Spasitel a Pán své církve – to bylo v centru služby kněze Jana, řeholníka Cyrila i arcibiskupa Metoděje. Kristus zmrtvýchvstalý řekl: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako svět dává, já vám dávám. Mnohé politické směry usilují o proměnu společnosti bez opory v Bohu, který jediný má moc člověka změnit skutečně od základu. Takové snahy ale vedou maximálně k onomu pokoji, který dává svět, pokoji, který je často jen „mírem do příští války“. Jan Hus ve své známé Řeči o míru napsal, že „pokoj světa bez pokoje Božího nemá žádnou hodnotu“, protože „Boží pokoj člověk nikdy nemůže ztratit, ledaže by to sám tak chtěl, ale pokoj, který dává svět, ztrácí i proti své vůli“.
Pro ně [=evangelium] snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec, pokračuje Pavel ve svém listě. Takový je osud Božích svědků. Husovo utrpení i síla jeho víry jsou známy díky jeho dopisům z vězení a jímavé zprávě Petra z Mladoňovic. Také službu Cyrila a Metoděje ustavičně ztrpčovali jejich nepřátelé, kteří je u papeže očerňovali z kacířství a po smrti Cyrilově byl Metoděj dokonce sám vězněn, protože odmítl „spolupracovat“ s těmi, pro které bylo šíření křesťanství jen záminkou k porobování jiných národů; jejich žáci byli později z Moravy vyhnáni.
Ale Boží slovo není spoutáno. Člověk může zhasnout pochodeň, sfouknout svíci, vyšroubovat žárovku, aby byla ještě chvíli tma, ale tím nezničí světlo jako takové – dříve nebo později rozsvítí někdo jiný nebo vyjde slunce. Podobně je možno umlčovat jednotlivé svědky, ale slovo živého Boha, které znovu a znovu zasahuje do života nových lidí, nejde vymazat ze světa, jak si to bláhově myslel jeden římský císař, který na svůj pomník nechal napsat: „zničil jsem jméno křesťan“. Slovo Boží nejde ani spoutat a zapřáhnout do pluhu, kterým si oráme brázdu svých vlastních zájmů. Každá snaha zneužít evangelium pro mocenské nebo ideologické cíle pozdvihuje v církvi znovu a znovu prorocké postavy vyzývající k pokání a návratu k původnímu poslání církve, kterým je hlásání radostné zvěsti všem lidem. Vždyť evangelium není ideologie, ale lidské svědectví o události Božího vysvobození. Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí, říká Pán Ježíš v evangeliu podle Jana. Osvobodí... od hřícha, ďábla, smrti duše a smrti věčné, dodává k tomu Mistr Jan Hus.
A tak, bratři a sestry, „pamatujte na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých“ - to je „evangelium“, radostné poselství Božích svědků Cyrila a Metoděje i Mistra Jana Husa. A toto je pravda dosvědčená i nesčetným oblakem ostatních svědků víry a spečetěná velkým zástupem dalších mučedníků. Pravda provždy platná, z níž tryská naděje pro nás všechny, bez ohledu na to, jestli přebýváme či pracujeme v tomto domě nebo na jiných místech ve světě.
Amen.