Vydání "Knihy svornosti" (Liber Concordiae) je od nakladatelství Kalich bezpochyby záslužný počin - umožňuje církevní (i jiné) veřejnosti seznámit se s lutherským křesťanstvím takříkajíc z první ruky. Některé historické či zahraniční edice obsahují jako přídavek ještě "Vizitační články" (Articuli visitatorii) z r. 1592, kterým se lutherské theologické autority v Sasku polemicky vymezily vůči skutečným či domělým kryptokalvinistům ve vlastních řadách. Text článků nikdy nedošel univerzálního uznání za standardní lutherský symbolický spis, je však pozoruhodný jako aktualizovaná explikace Knihy svornosti do dobových vyznavačských zápasů.
Polemická ostrost dokumentu pramení v dobové konfesijní situaci konce 16. století v Evropě - reformované křesťanství začíná pronikat do oblastí v tradiční doméně lutheránů či jiných z reformace vzešlých církví (u nás např. dochází ke kalvinizaci Jednoty bratrské a odchýlení od Blahoslavova kursu orientovaného spíše na Wittemberg), někteří lutherští theologové (původně převážně následovníci F. Melanchtona - tzv. "filipisté") koketují s kalvinismem, formuje se však i lutherská orthodoxie, zápasící na jedné straně s potridentským katolictvím, na straně druhé s radikály z ostatních protestantských táborů. Také v Sasku se r. 1592 rozhodl vévoda Friedrich Wilhelm provést očistu církve pod svojí patronací od "kryptokalvínských" elementů, které se v ní rozmohly za vlády jeho předchůdce, kurfiřta Christiana I. Pomůckou k tomuto cíli měly být i zmíněné čtyři články, sepsané lutherskými teology pro potřebu vizitací saských farností. Články zachycují stěžení oblasti, ve kterých byly mezi lutherány a reformovanými nejvážnější rozpory: učení o osobě Kristově (jako předpoklad theologie svátostí), o křtu a Večeři Páně a o Božím předurčení lidí ke spáse, respektive k zavržení.
Dokument Articuli visitatorii tedy nelze posuzovat bez přihlédnutí k dobovému kontextu jejich vzniku. Philip Schaff, který články vydal r. 1889 ve spise The Creeds of the Evangelical Protestant Churches (online verze), k tomu napsal:
Čtyři vizitační články, připravené Aegidem Hunniem a dalšími lutherskými duchovními, nebyly nikdy přijaty jako všeobecně závazná autorita ... jsou však historicky důležité jako souhrnná a autoritativní výpověď o rozdílech mezi orthodoxním lutherstvím a kalvinismem, co se týče nauky o svátostech, osobě Kristově a předurčení. Nemělo by se zapomínat, že jsou produktem vášnivě polemické doby, často málo spravedlivé k protivníkovi. Kalvinisté nemohou akceptovat pohledy na věc přisuzované jim v takto extrémní podobě, minimálně ne zrůdnou doktrínu, že Bůh stvořil větší část lidstva k věčnému zavržení. Luther (ve své knize proti Erasmovi) učil totéž učení o predestinaci jako Kalvín.
V průběhu času bylo vyvinuto mnoho snah o překonání teologických rozporů v protestantském táboře, za všechny jmenujme např. Leuenberskou konkordii z r. 1973, ke které se připojila řada církví augsburského i helvetského vyznání (včetně ČCE), nebo existence mnoha unionovaných církví (opět např. ČCE), i když ne vždy spojení církví doprovázela odpovídající vyznavačská a teologická reflexe (příkladem budiž opět ČCE s její pozvolnou degenerací lutherských specifik (snad s výjimkou učení o ospravedlnění pouhou vírou) v majoritním reformovaném prostředí a určitou současnou konfesijní tápavostí).
Následuje vlastní text dokumentu.
Visitační články
léta Páně 1592 v kurfiřstství a provinciích saských uveřejněné.
Čl. I. O svaté Večeři
Čistá a pravá nauka naší církve o svaté Večeři
- Slova Kristova: "Vezměte a jezte, toto je moje Tělo; pijte, toto je má Krev" mají být chápána v prostém a doslovném smyslu, tak jak znějí.
- Ve svátosti jsou dvě věci, které se rozdávají a jsou pospolu přijímány: jedna pozemská, kterou je chléb a víno, a jedna nebeská, kterou je tělo a krev Kristovy.
- Tyto věci (tato jednota, rozdávání a přijímání) jsou dole na zemi, ne nahoře na nebi.
- Je rozdáváno a přijímáno pravé a přirozené tělo Krista, které viselo na kříži a pravá a přirozená krev, která vytryskla z Kristova boku.
- Tělo a krev Kristova jsou přijímány nejen vírou duchovně, což by bylo možné i mimo Večeři Páně, nýbrž ústy s chlebem a vínem, neproniknutelným (tajemným) a nadpřirozeným způsobem ve Večeři Páně, jako záruka a ujištění o vzkříšení našich těl z mrtvých.
- Tělo a krev Kristovy jsou ústy přijímány nejen hodnými, nýbrž také nehodnými, kteří přistupují bez pokání a pravé víry, ačkoliv mají rozdílný účinek: hodnými jsou přijímány k spáse, nehodnými k soudu.
Následuje falešná a bludná nauka kalvinistů o svaté Večeři
- Výše citovaná slova Kristova mají být chápána obrazně a ne doslovně, jak znějí.
- Ve Večeři Páně jsou [živly] jen pouhé znaky, tělo Kristovo je pak od chleba vzdáleno tak jako nejvyšší nebesa od země.
- Kristus je přítomen pouze svojí mocí a působením a ne ve svém těle, jako slunce je svojí září a činností účinkem přítomno na zemi, ale těleso slunce existuje nahoře v nebi.
- Tělo Kristovo je typizované (typicum) tělo, které je chlebem a vínem jen naznačeno a předobrazeno.
- Tělo je přijímáno pouze vírou, která se povznáší k nebi, a ne ústy.
- Přijímají ho jen hodní; nehodní pak, kteří nemají víru, kterou mohou pozdvihnout k nebi, nepřijímají nic jiného než [obyčejný] chléb a víno.
Čl. II. O osobě Kristově
Čistá a pravá nauka naší církve o tomto článku o osobě Kristově
- V Kristu jsou dvě rozdílné přirozenosti, božská a lidská. Ty zůstávají navěky nesmíšené a neoddělitelné (či nerozdělené).
- Tyto dvě přirozenosti jsou osobně tak spojeny, že je tedy jeden Kristus a jedna osoba.
- Kvůli tomuto osobnímu spojení se správně říká - a vskutku je to pravda i skutečnost - že Bůh je člověkem a člověk Bohem, že Maria zrodila Božího Syna a že nás Bůh vykoupil svojí vlastní krví.
- Skrze toto osobní spojení a skrze vyvýšení, které je následuje, Kristus podle těla přebývá po pravici Boží a přijal veškerou moc na nebi i na zemi a stal se účastným vší božské velebnosti, cti, moci a slávy.
Falešná a bludná nauka kalvinistů
- Źe Bůh je člověkem a člověk Bohem se má chápat pouze v obrazném slova smyslu.
- že lidská a božská přirozenost nikoliv ve skutečnosti a v pravdě, nýbrž jen ve slovu a jménu mají společenství.
- Že je Bohu, ve vši jeho všemohoucnosti, nemožné způsobit, aby Kristovo přirozené tělo bylo zároveň na více místech než jednom.
- Že podle své lidské přirozenosti při svém povýšení Kristus přijal pouze stvořené dary a konečnou moc a nemůže vše vědět ani učinit.
- Že Kristus podle lidství vládne v nepřítomnosti, tak jako španělský král novým ostrovům.
- Źe je zavrženíhodné modlářství, jestliže je důvěra a víra srdcí dávána Kristu ne pouze podle božství, nýbrž i podle lidství a pocta klanění je obojímu směřována.
Čl. III. O křtu svatém.
Čistá a pravá nauka naší církve o tomto článku
- Je pouze jeden křest a jedno obmytí, nikoliv to, které smývá z těla nečistotu, nýbrž to, které nás omývá od hříchů.
- Skrze křest, jakožto koupel onoho znovuzrození a obnovení z Ducha svatého nás Bůh zachraňuje a koná v nás takovou spravedlnost a očištění od hříchů, že kdo v něj až do konce zachová závazek a naději, nepomine, nýbrž má věčný život.
- Všichni, kdo jsou pokřtěni v Krista Ježíše, jsou pokřtěni do jeho smrti a skrze křest jsou pohřbeni do jeho smrti
- Křest je koupel znovuzrození, z toho důvodu, jelikož se v něm rodíme znovu a jsme označováni Duchem přijetí za [Boží] děti z milosti.
- Dokud se někdo nenarodí z vody a z ducha, nemůže vstoupit do království Božího (nebeského). Toto ovšem není míněno pro případ nouze.
- Cokoliv se narodí z těla (masa) je tělo a svou přirozeností jsme všichni synové Božího hněvu, protože jsme zrozeni z hříšného semene a všichni počati v hříchu.
Falešná a bludná nauka kalvinistů
- Křest je vnější omytí vodou, kterým je naznačeno vnitřní obmytí od hříchů.
- Křest nepůsobí ani nedává znovuzrození, víru, milost Boží a spásu, nýbrž je jenom naznačuje a stvrzuje.
- Ne všichni kdo byli pokřtěni, nýbrž jen vyvolení skrze něj obdrží milost Boží a dar víry.
- Znovuzrození se neuděje při křtu, nýbrž až později, ve více pokročilém věku, u některých dokonce až ve stáří.
- Spása nezávisí na křtu, a tak v případě nouze nemá být po církvi požadován křest; je-li nedostatek ustanovených služebníků církve, je přípustné, aby děti umíraly bez křtu.
- Děti křesťanů jsou svaté již před křtem, v děloze matky a dokonce i v děloze matky jsou přijaty do smlouvy věčného života, jinak jim křest svatý nemůže být udělen.
Čl. IV. O předurčení a věčné prozřetelnosti Boží.
Čistá a pravá nauka naší církve o tomto článku
- Kristus zemřel za každého člověka a jako Beránek Boží snímá hříchy celého světa.
- Bůh nestvořil žádného člověka k zavržení, nýbrž chce, aby byli všichni lidé spaseni a došli poznání pravdy, pročež všem přikázal aby naslouchali Kristu, jeho Synu, v evangeliu a skrze toto naslouchání zaslíbil moc a působení Ducha Svatého pro obrácení a spásu.
- Mnoho lidí hyne vlastní vinou, jedni proto, že nechtějí evangelium Kristovo slyšet, jiní proto, že znovu odpadnou od milosti, buď kvůli omylům proti základu [víry], nebo pro hříchy proti svědomí.
- Všichni hříšníci, kteří činí pokání, budou přijati do milosti a nikdo nebude vyloučen, i kdyby jeho hříchy byly krvavě rudé, protože milosrdenství Boží je větší než hříchy celého světa a Bůh je milosrdný ve všech svých činech.
Falešná a bludná nauka kalvinistů
- Kristus nezemřel za všechny lidi, nýbrž pouze za vyvolené.
- Bůh stvořil podstatnou část lidstva pro věčné zavržení a nechce, aby se podstatná část obrátila a žila.
- Vyvolení a znovuzrození nemohou pozbýt víru či Ducha Svatého a být zavrženi, i když by páchali velké hříchy a ohavnosti všeho druhu.
- Ti, kteří nejsou vyvoleni, jsou nezbytně zavrženi a nemohou dojít spásy i když by byli tisíckrát pokřtěni a každý den přistupovali k eucharistii a mimoto vedli život svatý a nevinný v takové míře, v jaké jsou ho schopni.
Toto je pracovní překlad textu, který neprošel redakční ani jazykovou úpravou a při nejlepší vůli může obsahovat různé chyby a nepřesnosti. Pro lepší přehlednost byly negativní formulace (odsouzené věty přisuzované protistraně) každého článku přesunuty ihned za pozitivní, podobně jak to je uspořádáno ve Formuli concordiae.